Charakteristika maminek nosících své děti v šátku

18.02.2010 22:39

 

 

     Ve výzkumném vzorku bylo vysoké procento maminek nosících děti připoutané na těle vzhledem k tomu, že právě ony mají větší zájem o prohloubení poznatků v této oblasti. Dotazník byl umístěn na webových stránkách a přes jeho celkem intenzivní propagaci prostřednictvím diskusích na Internetu a uveřejnění na některých webových stránkách ho vyplnilo celkem malé množství lidí. Na této skutečnosti se významně podepsal fakt, že bylo vyplnění dotazníku pro mnohé celkem náročné, a to jak na přemýšlení, tak časově. Ale také se tím ukazuje fakt, že zájem veřejnosti o toto téma je nepatrný. Otevřené, nevyplněné dotazníky mi přišly z Internetu pouze tři a z toho usuzuji, že ženy nebyly ani tak odrazeny délkou a obtížností formuláře, ale byly spíše primárně bez zájmu o danou problematiku.

Jak výsledky ukázaly, maminky nosící svého potomka v šátku dosáhly v nejvyšší míře vysokoškolského a středoškolského vzdělání. Je možné hledat zde socioekonomickou souvislost vhledem k možnosti si pořídit opravdu kvalitní šátek a faktem je, že z vyšším vzděláním rostou zákonitě příjmy. Není však možné opomenout, že vyšší stupeň dosaženého vzdělání přináší větší uvědomění, rozhled a hlavně možnost přístupu na Internet, kde jsou zatím nejucelenější informace ohledně ,,šátkování“ a kde se nezanedbatelné procento maminek o této možnosti dovědělo.

Nejvíce žen však získalo povědomí o existenci nošení dětí na těle rodiče na ulici, kde miminko v šátku poprvé spatřily. Potvrzuje toto zjištění tvrzení mnohých skeptiků, že se jedná o módní záležitost? Nemyslím si. Za prvé, propagace je velice mizivá a zájem o šátek prokazuje téměř stále stejnorodá socioekonomická skupina maminek a hlavně k jeho užívání je nutné především vnitřní přesvědčení o správnosti konání, které je v současnosti podloženo zájmem o prohloubení informací. Myslím si, že módní záležitost by se rozmohla mnohem rychleji a mezi všechny socioekonomické vrstvy obyvatel. Zatím jsou matky nosící děti v šátku specifickou skupinou. „Šátkařky“ se liší od ostatních maminek, které nosí dítě ve vaku, v motivech nošení, mírou vzdělávání v oblasti psychomotorického vývoje dítěte a výší dosaženého stupně vzdělání a délkou i frekvencí nošení. Vložením dítěte do šátku se maminka připravuje v určitém směru o pohodlí, permanentně je narušena její intimní zóna, na což moderní člověk není zvyklý. Někomu to může činit potíže. Ne hned, ale po delší době permanentního nošení. Na tento fakt koneckonců upozorňují výrobci a distributoři šátků.

Předpoklad, že děti nechtěné se nebudou nacházet v této skupině, nebyl potvrzen. Je možné, že maminky, které, ač dítě nechtěly, nosily je pevně přivinuté na svém těle, protože musely vyřešit svůj vnitřní konflikt mezi osobními potřebami a potřebami spojenými s péčí o dítě. Činí tak vzhledem k tomu, že jejich mateřský pud je zřejmě zdravě silný, což dokládá skutečnost, že v experimentální skupině respondentů bylo ponejvíce žen ve věkové hranici od 25 do 35 let. Věk, kdy žena většinou ví, co od života žádá.

 Mnohdy je volba šátku či vaku čistě racionální z praktických důvodů. Stačí si představit, jak obtížný je pohyb maminky vezoucí kočárek v ulicích velkoměsta. Plno bariér, na mnohá místa se nedostanou a jsou nuceny nechat kočárek i s miminkem venku v případě úzké uličky v obchodech, absence výtahů na úřadech, nemožnost se dostat do přeplněného prostředku městské hromadné dopravy. U žen převážně vysokoškolsky vzdělaných s celkem vysokým procentem ekonomického zaměření a charakterizujících se temperamentem sangvinika bych racionalitu předpokládala.

Zpět

Vaše názory a připomínky ke článku

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Mgr. Kateřina Neubauerová, DiS.

sociální pedagog, terapeut,  

laktační poradkyně - zdravotník

 

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode