Co mohlo způsobit vyšší míru vyčerpání u maminek, které nosí dítko v šátku?

18.02.2010 23:15

 

 

Hypotézy týkající se matky

 

Předpokládala jsem, že nošení dětí v šátku lze akceptovat jako možnou prevenci psychického vyčerpání matky v důsledku případného přetížení v péči o dítě a domácnost a zároveň podstoupení jisté sociální izolace. Vložením dítěte do šátku získá matka čas i volné ruce k práci a je mobilnější než s kočárkem. Zároveň dojde ke zklidnění dítěte a zefektivní se raná komunikace matka – dítě. Ráda bych pomocí následujícího empirického šetření ověřila tuto teorii. Níže uvedené hypotézy by měly hlouběji objasnit vliv nošení dětí v šátku a temperamentu dítěte na míru duševního vyčerpání matky, na existenci výchovných problémů.

 

Zjištěná fakta byla vzhledem k očekávání překvapující, zejména v případě hypotézy číslo 2, kdy se zjistilo, že ve skupině šátkařek se nacházelo mnohem vyšší procento matek, které udaly vyšší míru duševního vyčerpání. Fakt, že nadpoloviční většinu dětí nosily také jiní příbuzní, zejména otec, na této skutečnosti nic nezměnil. Zejména proto, že nošení dítěte někým jiný než matkou bylo ve většině případů sporadické.

 Vzhledem k tomuto zjištění jsem se rozhodla podrobněji prozkoumat, jaké by mohly být jiné faktory, kromě používání nosítka, které by mohly k tomuto výsledku vést. Na základě toho jsem sestavila výzkumnou otázku: Co způsobilo vyšší míru vyčerpání matek v experimentální skupině? Porovnáním dotazníku maminek, které udaly duševní vyčerpání téměř stále, jsem zjistila, že zde byly přítomny kromě ,,šátkování“ další možné důvody vedoucí k vyšší míře psychického vyčerpání – odchod manžela, podnikání při mateřské dovolené, dvě děti hned po sobě a poslední žena vychovávala celkem pět dětí.

Další z možných příčin tohoto výsledku je celkově vyšší skóre temperamentu dětí ve skupině experimentální, a zároveň maminky, které se cítily psychicky vyčerpané často a téměř stále ohodnotily své děti více jako emocionálnější, s horší schopností adaptability, spíše s nepravidelnými rytmy a první reakce byla více negativní než pozitivní. Tato zjištění byla objevena již výzkumem Thomase a Chessové, kdy rozdělili děti na tři skupiny dle obtížnosti výchovy.

Při podrobnějším pohledu na výchovné problémy dětí v experimentální skupině jsem zjistila, že zde byly soustředěny ty nejzávažnější. Ve vyšší frekvenci maminky udávaly nejistotu při volbě výchovným postupů, což je vlastně jedním z příčin nejistoty dítěte, která se projevuje častým nočním kojením, problémy s jídlem a večerním usínáním, které zde byly také často zmiňovány. Otázkou je, zda větší vzdor a negativismus lze přisuzovat vyššímu sebevědomí dítěte, a nebo tyto projevy spíše vnímat jako vliv negativního dopadu šátkování v moderní technokratické době a pojmout je jako příznaky poruchy chování zvané „Malý tyran“. Vzhledem k tomu, že žádné z dětí v experimentální skupině nevykazovalo vzdor dříve jak ve dvanácti měsících života, bych se spíše přiklonila k prvé možnosti. On totiž fakt, že děti v této skupině přinášejí matce těžší výchovné problémy, může být koneckonců v důsledku toho, že matka šátek použila jako prostředek ke zmírnění obtížnosti péče o více temperamentního novorozence. Nicméně i přes takto negativní výsledek, co se týče duševního vyčerpání matky, ženy ,,nosičky“ šátek vychvalují a spojují s ním pouze pozitivní zkušenosti, udávajíce zklidnění dítěte. A proto se mohu ptát, zda by míra duševního vyčerpání těchto žen nebyla vyšší, pokud by šátek nepoužily. Bohužel, tento průzkum na danou otázku odpovědět nedokáže.

 

 Co mohlo způsobit vyšší míru vyčerpání u žen nosících své děti v šátku? 

Ve statistické části průzkumu bylo zjištěno, že maminky z experimentální skupiny vykazují nejvyšší míru duševního vyčerpání. Podrobněji je pojednáno v kapitole týkající se hypotéz matky. Zde bych o tomto závěru ráda pojednala z hlediska kvalitativního zpracování získaných dat.  

V tomto výzkumném vzorku jsou tři matky, které označili políčko duševně vyčerpaná téměř stále. Shlédla jsem jejich dotazníky zvlášť, abych zjistila možný důvod vyčerpání matky kromě nošení v šátku. První maminka, melancholik, byla ve věkové skupině         26 – 30 let, vysokoškolsky vzdělaná žena uměleckého zaměření. Skóre temperamentu měla její dcera v tabulce A 3.0 a v tab. B 3,5. Matka cítila v průběhu života dítěte zhoršení. Dcera byla kojena 24 měsíců. Matka při péči o ni cítila výchovné potíže – běžný dětský vzdor. Nosila jej denně v šátku, a po dobu 21 měsíců. Tato respondentka je s šátkem spokojená a doporučuje ho ostatním, jak píše. Není tu tedy vliv nošení v šátku na celkové vyčerpání. Naopak si myslím, že kdyby šátek nepoužívala, cítila by se o něco hůře. Šátek sice nepomohl ke zlepšení temperamentu dítěte, ale ulehčil matce péči.

Druhá matka z experimentální skupiny cítící se vyčerpaná téměř stále, pečuje o dvouletou dceru. Pochází z vesnice. Dívka byla kojena 12 měsíců a nošena 15. Skóre temperamentu v tabulce A měla 4,5 a v tabulce B 3,5. Dívka byla nošena denně méně jak čtyři hodiny a nosila ji celá rodina. Výchovné problémy s dítětem neudává. Matka se označila za flegmatika. Tato maminka zmiňuje zklidňující efekt šátku na dítě. Vzhledem k tomu, že vykonává při mateřské dovolené podnikatelskou činnost, je nasnadě přičíst vyšší míru duševního vyčerpání na vrub pracovního vytížení. I v tomto případě to vypadá, že šátek péči o dítě v daných podmínkách spíše usnadnil tím, že se matka dceři intenzivněji věnovala, a přitom měla volné ruce, čímž se dítě celkově zklidnilo.

Poslední maminka ze skupiny nosících děti na svém těle udávající vyšší míru duševního vyčerpání, vychovává pět dětí. Avšak žena vyplnila dotazník na poslední narozené náležící do věkové skupiny 12 – 18 měsíců.. Matka věkově spadá do skupiny 31 – 35 let. Skóre temperamentu bylo v tab. A. 3,43 a v tab. B rovných 3. Maminka dávala přednost vaku, protože šátek pro ni bylo obtížné uvázat. Dítě nosila na svém těle jako jediná z rodiny často, ale na každý den. Míra duševního vyčerpání by zde mohla být v důsledku vyššího počtu dětí.

Maminek vyčerpaných celkem často a téměř stále bylo v experimentální skupině bráno v absolutní četnosti 55. Do kolonky, kde mohly vyjádřit svůj názor na dané téma, měla podstatná část respondentek potřebu zdůraznit, že jsou s šátkem spokojené. Jedna z maminek však podotkla, že jsou i důležitější věci působící na vztah matka – dítě. Jako příklad uvedla komunikaci mezi matkou a dítětem. Vyšší míru vyčerpání ozřejmily maminky svými slovy: ,,mám dvě děti těsně za sebou“, „ sama vychovávám tři děti, manžel mne opustil.“ Další byla v pokročilém stádiu těhotenství. Na duševní vyčerpání matky má zcela jistě vliv temperament dítěte. To bylo také potvrzeno ve statistické části výzkumu. V příloze 8 uvádím pro ilustraci výpovědi maminek z experimentální skupiny, které se cítí vyčerpané celkem často a téměř stále, jaké výchovné potíže se svou ratolestí zaznamenaly a zároveň jakým temperamentem charakterizovaly sami sebe.

Z konkrétních výpovědí je patrné, že některé maminky měly děti, jejichž výchova vyžadovala větší dávku trpělivosti, empatie a někdy i sebezapření. Nejsou zde vyčteny všechny odpovědi, protože některé korespondovaly s přirozeným stavem dětského vzdoru. Maminky si toho byly vědomy. Spíše vyjadřovaly svou nejistotu při výběru vhodných výchovných metod. Potýkaly se s častým nočním kojením, snahou naučit dítě usínat o samotě a vysazování na nočník jako ostatní maminky a pochybami, jak reagovat na dětský vzdor a vztek. 

Téměř všechny ženy z experimentální skupiny hodnotily šátek pozitivně, z čehož předpokládám, že nelze vysvětlovat vyšší míru duševního vyčerpání matky tím, že nosí svého potomka v šátku. V mnoha případech došlo k usnadnění jejich životní situace a také ke zklidnění problémového dítěte, jehož chování je mnohdy podobno popisu poruchy chování zvané malý tyran.

Nabízí se otázka, zda šátek není opravdu důvodem zmíněných výchovných potíží. Ostatní maminky, které nosily miminko v šátku, ale necítily se tolik unavené, vypovídaly o výchovných potíží běžně patřících k soužití s batoletem, období vzdoru a negativismu, který lze mnohdy vnímat jako vztek. Často začaly problémy při narození druhého dítěte, což je i u dětí nenošených v šátku. Důležitější jsou zde spíše specifika jedináčků a prvorozených, z nichž se někteří cítí narozením sourozence ,,sesazeni z trůnu“ a musí se s tím vypořádat, než fakt nošení na těle rodiče. Vzhledem k tomu, že období schematizování začíná v 7. měsíci a děti přestávají být intenzivně nošeny zhruba v 9. až 12. měsíci života, kdy začínají chodit, si myslím, že pro vznik této poruchy chování není dostatek času, ani prostoru v rámci nošení. Děti ve výzkumném vzorku se vyznačovaly tvrdohlavostí a cílevědomostí, která s primární důvěrou ke světu dává dítěti větší pocit vnitřní síly, čímž je jejich poznávání řádu světa prostřednictvím negativismu a svých kompetencí prostřednictvím vzdoru urputnější. Děti jsou tím svéhlavější, odvážné v poznávání okolí i svých možností a hranic, které jim rodiče stanoví. 32 maminek z kontrolní skupiny shledalo jako pozitivní vliv nošení dítěte jeho nezávislost. Nicméně výraznější výchovné potíže, které již nelze přičítat k běžnému vzdoru, byly ponejvíce kumulovány ve skupině matek nosících své děti v šátku. Tyto potíže matku také zřejmě více unavovaly.

 Avšak jejich nástup přišel až kolem 12cti měsíců života dítěte. Některé potíže byly datovány od narození a jiné přicházely kolem druhého roku života a později. Koncem prvního roku začíná doba vytváření důvěry sama v sebe. V tomto procesu již není tak podstatný fakt nošení, jako přístup rodiče k výchově dítěte. Vzhledem k častěji prezentované nejistotě při volbě výchovných metod a v období kojeneckém při balancování mezi tradičními postupy a zkušenostmi současných babiček, si myslím, že výchovné problémy jsou způsobeny spíše tímto.

 

   

Zpět

Vaše názory a připomínky ke článku

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Mgr. Kateřina Neubauerová, DiS.

sociální pedagog, terapeut,  

laktační poradkyně - zdravotník

 

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode