Je fajn, když si děti umí vyrobit, co potřebují

18.12.2016 01:17

Již 12 let, od narození dcery, tvořím s dětmi a pro děti. Vrátila jsem se ke svému koníčku z dětství. Nejprve s  dcerou a se synem a nyní, když mé  děti vyrostly a v tomto směru se staly samostatnými, tvořím  s dětmi v RC Dobříšek na Dobříši a na základní škole Nová Ves pod Pleší. Nyní se tvoření stalo prostředkem, jak předávat hodnoty v pedagogické praxi i cílem, jak si užít tvořivé odpočívání.  Vnímat materiál, jeho vlastnosti, možnosti, jak reaguje na naší práci s ním a jak lze jeho možností využít. Někdy je vhodný jindy ne a to jsou přirozené mantinely, na které při tvoření narážíme. Stejné je to také v životě a v komunikaci. Vnímat znamená na chvíli se zastavit a žít tady a teď. A to během tvoření prožíváme. Relaxujeme a spontánně poznáváme.
 Během tvoření můžete prožívat naprostou volnost tvořivého projevu v daných podmínkách. Vzhledem k tomu, že podmínky jsou  ne příliš přející konzumu a vybírání si z množství nabídek, tak se musí děti spokojit a zpracovat pouze donesený reci materiál a barvičky, a i to je baví, když mají volnost se rozhodnout, ne, nechci tvořit pejska, rád bych si vyrobil rybu. A fakt si ji vyrobí danou technikou. Nechce-li dítko polepit ubrousky, může jej namalovat. Strach dětí, že něco neumí,  nepřebijeme rozkazem. Pouze jim tvoření znepříjemníme. Ale jak u batolátek, tak u předškoláčků a i školáčků, vždy zvítězí touha poznávat a experimentovat. 
 
 

 

Prohlížím si nabídku tvořeníček a říkám si, jestli to mé tvoření není jen takovým patláním starého materiálu. Jak se ale již léta věnuji recitvoření, pomalu ale jistě se dostávám k prastarým ručním řemeslům, kdy si lidé sami dokázali vyrobit nářadí, věci denní potřeby. Najednou během tvoření zjistíte, jak můžete dílko dovyzdobit, jak si s ním vyhrát, takže začínají vznikat povrchy s vystouplými obrázky - reliéfy, dílka s otvory, rachtací dílka, dílka pro radost a nahraní.
 
 
A právě k tomu se dostáváme při našem tvoření pomalu ale jistě. Pozvolna, jak se děti učí pracovat s různým materiálem a uvědomují si, co od něho požadují a co požadují od výsledného dílka. Takto se rozvíjela řemesla. Ne od chvíle, kdy bal vyroben rám se síťkou na ruční papír, ale od chvíle, kdy někdo přišel na to, že vůbec nějakou papírovou drť lze vyrobit. A my jsme v této fázi. Zjišťujeme a vyrábíme například vlastnoručně vyrobené přáníčko za papírové drti, svou krabičku na dárek, taštičku na dárek, sami si ji pomalujeme a svými rukami nazdobíme. Žádné tvořivé polotovary.
 
 
Takto tvoří spousta tvořivých rodičů s dětmi přirozeně.  Vyrobí si nádobu na tužky,  krabičku na důležitosti atd.  Pak děti vidí, jak táta kutí v garáži či dílničce, vyrobí skříňku, dětem nějakou drobnou hračku, máma zase šije, lepí, vaří. Ruční práce doprovázejí člověka od narození a od počátků lidstva, kdy se lidé učili zpracovávat materiál kolem sebe, aby vůbec přežili. Mé děti mému tvořivému nadšení odrostli. 12cti letá dcera si hledá na internetu návody a tvoří si sama, moje techniky jsou už pro ni okoukané a ráda by zkusila své věci. Ale když je potřeba sáhne po kretivitě, inovaci a vyrobí si, co potřebuje. Stříhá, šije a lepí.  

Zpět

Mgr. Kateřina Neubauerová, DiS.

sociální pedagog, terapeut,  

laktační poradkyně - zdravotník

 

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode