Mnozí vědci vidí lidské mláďátko jako ,,pasivního nošence"

25.02.2010 00:15

Naučili jsme se vnímat specifické potřeby novorozence jako ,,nošence"?

 Na počátku humanizace porodnictví v roce 1974 stál francouzský porodník a básník v jedné osobě - Fréderick Leboyer. Od roku 1976 se novorozenci začali věnovat kromě lékařů také fyziologové, a etologové a biologové. Pohled na novorozence v Čechách ovlivnila zejména studie německého evolučního biologa B. Hassensteina. V ní se snažil odhalit vzorce chování novorozence a následně určit jeho biologický typ. Dle něho je původní biologický typ savčích mláďat tzv. Nesthocker čili hnízdonoši – v hnízdě sedící, čili krmivé. Patří sem štěňata a koťata. Jsou slepá, mají málo srsti a mají uzavřená víčka i zvukovody.

Miminka se rodí jako ,,nehotová mláďátka"

Lidský plod se ve svém ontogenetickém postnatálním vývoji nachází v tomtéž stavu mezi 3. a 5. měsícem. Někteří savci nesetrvávají v  původním stádiu a vyvíjejí se dále dvěma směry: mláďata savců z hnízda prchající a mláďata žijících v korunách stromů. Ke druhé skupině vedle opic, vačice a lenochoda řadí také lidské mládě. Rodí se s otevřenýma očima, průchodnými zvukovody a se srstí. Končetiny mají uzpůsobeny k pevnému držení matčiny srsti. Tato mláďata jsou schopna se pohybovat za mnoho dní až týdnů po narození. Profesor Hassenstein jim dal název Tragling. Do češtiny bylo volně přeloženo. Protože u lidského mláděte je k nošení nutná výrazná podpora matky, dostal přívlastek pasivní. Novorozence tedy získal označení pasivní nošenec nebo-li bývalý nošenec.

Morfologickými důkazy jsou uchopovací reflex, kdy vložením prstu či jiného předmětu do dlaně dojde k jeho sevření. Lze u novorozence vypozorovat také reflex objímací související s potřebou vazby k pečující osobě, jež je také považován za dědictví primitivních předků člověka. Dalším argumentem pro teorii o novorozenci jako pasivním nošenci je existence ligamenta iliofemoralis, Bertini, pars media, které zabraňuje natažení dolních končetin v kyčelním kloubu. Tím dítě šetří svalovou energii při nošení se na těle matky.   

Dle spekulace mnohých odborníků se dítě rodí ,,nehotové“. Domnívají se tak na základě velikosti hlavičky a její prozatímní elasticitě. K této domněnce je vede mimo jiné fakt, že vývoj některých významných funkcí či orgánů pokračuje ještě po narození.

Konkrétně Portman pokládá novorozence za ,,fyziologicky předčasně narozeného“. Dle něho se dítě rodí o rok dříve, než je plně vybaveno na život. Jiřina Prekopová srovnává schopnost lidského mláděte se o sebe postarat se stejnou schopností narozených koťat a nebo štěňat. Dítě dokáže to co ony zhruba mezi 12ctým a 18ctým měsícem života. Tuto dobu ,,by mělo prožít na matčině těle v ,,sociální děloze.“ (24, 65). ,,Podle Portmana je exkluzivní extrauterinní rok raný života navazující na předporodní vývoj jedinečným rokem umožňujícím získávat nenahraditelné a specificky lidské zkušenosti a vztahové a sociální. Teprve lidská kultura, do níž člověk takto vrůstá, je tím, co člověka dotváří. (33,14)

Dáváme novorozenečků opravdu, co potřebují?

Klid a samota je příjemná druhům, jejichž původní biologický typ je mládě v hnízdě sedící. K nim však člověk nepatří, a proto naprostý klid a ponechání dítěte osamoceného nerespektuje jeho základní psychické potřeby, které pramení právě z podstaty mláděte pasivního nošence. Častěji, než si dospělý uvědomují, touží po přítomnosti pečující osoby a nebo po jejím potvrzení. Doktor Morath popsal pět hlasových signálů novorozence, z nichž nejdůležitější tzv. kontaktní signál, vydává pasivní nošenec nejčastěji po probuzení, aby se ujistil, že není sám. Je nutná okamžitá odpověď rodiče. Pokud se tak neděje, dítě se cítí opuštěno, v nebezpečí a snadno se rozruší. Pak ho lze jen těžce uklidnit. Požadovaná odpověď ujistí nemluvně, že je v bezpečí a neumře hlady. Pokud matka neodpovídá opakovaně na tzv. kontaktní signál dochází k tzv. inhibici akce. ,,Tento stav inhibice vede akce vede k některým civilizačním chorobám jako je hypertenze, infarkt myokardu, mozkové příhody, ale i diabetes, poruchy imunity, deprese a jiné.“( 32,2)    

 

Zpět

Mgr. Kateřina Neubauerová, DiS.

sociální pedagog, terapeut,  

laktační poradkyně - zdravotník

 

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode