Nošení v kontextu moderní společnosti

18.02.2010 21:36

Znovuobjevení fenoménu nošení dětí v šátku, ve snaze navrátit se k přírodě a všemu, co ji šetří, je zatím neprobádanou oblastí v kontextu s podmínkami moderní technokratické společnosti, ve které nebyl zatím realizován hloubkový výzkum, na nějž by se mohli odborníci s důvěrou obracet. Výrobci šátků se odvolávají na výsledky výzkumů zemí tzv. třetího světa, ale tyto výsledky lze brát v úvahu pouze v souvislosti s působením na fyziologickou stránku vývoje, a ne psychickou. V této oblasti se musí brát na zřetel diametrální odlišnost životních podmínek obou světů.

 

Šátek v kontextu moderní společnosti

Rodiče se rozhodují nosit svého potomka v šátku po vzoru primitivnějších kultur, kde již staletí nosí své děti pevně přitisknuté na tělo maminky, jak se děje bez přerušení odedávna v  Africe, Indii, Tibetu, Etiopii či v Guatemale a u Indiánů ve střední a jižní Americe. Ti stále obdaření přirozenými instinkty, které jsou udržovány neustálým zápasem o život v nehostinných podmínkách, si uchovali přístup ke kojenci jako k lidskému nošenci. Šátek se stal přirozenou součástí jejich kultury. Avšak dr. Jiřina Prekopová říká, že přenést instinktivní tradici z prostředí primitivní kultury do životních podmínek moderní technokratické doby nelze bez kompromisů.

Výše uvedená myšlenka je pravdivá, ale zároveň ze své vlastní zkušenosti vím, že v průběhu nošení mé dcery se přirozeně používání šátku přizpůsobovalo podmínkám moderní společnosti. A jak mohu po podrobnějším studiu psychologie dítěte konstatovat, snižování frekvence nošení a nebo příležitost, kdy jsem se šátek rozhodla upřednostnit před kočárkem, se dělo na základě míry možnosti saturovat posturální potřeby dítěte se současnou potřebou matky eliminovat situace, kdy není šátek nejvhodnější jak z hlediska praktického, tak společenského. Určitě jsem si dceru pevně neuvázala na tělo, když jsem věděla, že hodinu cesty budu posedávat v prostředcích hromadné dopravy, kdy by celou dobu brečela jak o život a já bych musela ustát nevraživé pohledy spolucestujících a nebo se zvednout a popocházet sem tam, aby se dítě uklidnilo. To je již názorně předvedená situace, kdy může při častějším se opakování mít za následek negativní vliv na vývoj dítěte s důsledkem poruchy chování, kterou nazývá dr. Prekopová ,,malý tyran“. Zde uvádím základní rozdíly dvou naprosto odlišných společností, které mohou být důvodem případných negativních důsledků nošení na psychosociální vývoj dítěte v podmínkách moderní civilizace.

V chudých zemích je dítě nošeno také jinými příbuznými, než matkou. Může se tak od ní snáze odpoutat a uvolnit místo pro další sourozence. V moderní společnosti je rodina malá. Dítě žije pouze s otcem, který je celý den v zaměstnání, a s matkou, která se dceři či synovi neustále věnuje. V případě absence sourozenců v takovéto situaci vzniká velmi úzká vazba na matku. 

  •      V primitivních životních podmínkách zažívají děti v šátku teplo a pocit bezpečí za cenu nemožnosti pohybu, nevidí ven a často musí snášet delší dobu hlad. Neustále se musí přizpůsobovat pracujícímu rodiči. V nadstandartních podmínkách civilizované společnosti si spíše dítě přizpůsobuje okolí a rodiče se přizpůsobují jemu. Tento aspekt akcentuje také skutečnost, že šátek není v současné době ještě natolik populární, aby společnost dokázala tolerovat bez negativního hodnocení křičící a vztekající se dítě pevně uvázané na těle matky. 
  •      V zemích tzv.třetího světa o tom, zda je správné dítě omezit. Moderní rodiče jsou konfrontováni s poznatky humánních věd a tlakem okolí, které není na nový způsob přepravy nemluvňat zvyklý. Berou dítěti svobodnou vůli pohybu
  •       Na těle manuálně pracující osoby je dítě denně vystaveno dynamickému pohybu. Pohybuje se v jejich rytmu. V živé kolébce cítí pocit jistoty a bezpečí a koordinaci pohybů. Spojení matky s dítětem vzniká prostřednictvím kývavých pohybů. Dnes v době elektrotechniky je zkušenost společného pohybu minimální a nadmíra statického držení dítěte v šátku vede k jeho nelibosti.

Negativní vliv socioekonomických podmínek na nošení

 Dnes se snažíme navázat na přerušenou tradici, avšak socioekonomické podmínky pro včlenění nošení dětí do každodennosti dítěte jsou v obou časoprostorech odlišné. Nepůsobí přímo na vývoj dítěte, nýbrž zprostředkovaně. O negativním dopadu na psychosociální vývoj dítěte se lze zatím pouze dohadovat. Na otázku negativních důsledků šátkování na psychický vývoj dítěte v postmoderní technokratické době odpovídá Dr. Jiřina Prekopová ve své knize  Malý tyran. Zde dává nošení dětí v šátku  do souvislosti s poruchou chování – s panovačností malých dětí. Z praktického hlediska je obsáhleji pojednáno na webových stránkách distributorů šátků a stránkách zabývajících se rodinou, mateřstvím a péčí o dítě.

  •          Nízký ekonomický standart rodin s malými dětmi: málokterý pár si může dovolit kvalitní šátek za 2000 až 3000 korun českých, a proto se rozhodnou koupit levnější šátek, avšak na úkor kvality. Při prodeji by měl seriozní prodejce apelovat na rodiče, aby mysleli v prvé řadě na to, že šátek má kromě úkolu držet dítě v maximální blízkosti matky, zprostředkovávajíce mu pevnou schránku, na níž bylo zvyklé před narozením, podpírat páteř a držet kyčelní klouby v žádaném úhlu, proto je nutné, aby kupující nikdy neslevil z kvality nosítka.  
  •         Masový prodej šátků jde ruku v ruce s předešlými úvahami. Napadá mne obava, aby masový prodej nezadusil to dobré, co šátek přináší. Pokud se nošení dětí stane masovou záležitostí, bojím se, že bude snížena kvalita používaných nosítek, hlavně proto, že ta kvalitní jsou nad očekávání zájemců příliš drahá, protože v současnosti patří šátek spíše jako doplněk, než hlavní pomůcka v péči o dítě. Také by nad motivy k nošení, kterými je v současné době ponejvíce blaho dítěte a touha po kontaktu s ním, mohla převládnout potřeba matky usnadnit si život. Což lze doložit praxí, kde je známo, že dříve užívali šátek spíše lidé s přirozenějším přístupem k životu, vzdělanější, volící ekologicky šetrné výrobky atd. Dnes už si šátek pořizují lidé různí. Mohlo by se stát, že nošení dětí nebude pouze prospěšné, ale bude přinášet také negativní dopad zejména na fyziologický vývoj dítěte.
  •          Dalším z rizik současnosti je, že primární motivací nošení se může stát snaha nosiče si usnadnit život. Ne proto, že je život ohrožen, ale pouze pro své vlastní pohodlí. Rozmáhající se egoismus lidí může zapříčinit, že u mnohých bude prvotním motivem k nošení komfort nosiče: mobilita a bezbariérovost, praktičnost. Pozitivní efekt na dítě se tak u mnohých stane sekundárním cílem nošení. Šátek budou užívat široké vrstvy lidí. Vysoká nabídka zapříčiní to, že ne každý, kdo si nosítko zakoupí, si půjde vyslechnout přednášku, kde se dozví o úskalí špatné techniky nošení. Myslím si, že k tomu již nyní směřuje možnost si pořídit šátek v obchodech s dětskými potřebami. Je tu jedno velké mínus, a to absence ucelené publikace na toto téma.

Dnes je na trhu pestrý výběr nosítek. Některá jsou prověřená tradicí. Mohu jmenovat čínské MEI TAI. Mnohdy je lehká manipulovatelnost na úkor pozitivního vlivu na fyziologický vývoj dítěte a komfortu obou, jak je tomu u klokanky, kde nemá miminko podepřenou páteř, kyčelní klouby jsou v naprosto nevyhovujícím postavení a navíc se váha dítěte nemůže rovnoměrně rozprostřít na tělo matky, která dříve či později začne trpět bolestmi zad. Populárními pro svou jednoduchost se staly babyvaky, které jednostranně zatěžují páteř maminky a dítě není přivinuto tak pevně jako v šátku.

 

Zpět

Vaše názory a připomínky ke článku

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Mgr. Kateřina Neubauerová, DiS.

sociální pedagog, terapeut,  

laktační poradkyně - zdravotník

 

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode