Psychohygiena

26.04.2010 14:16

 

  Osobnostně sociální výchova je obor pedagogiky, který se začíná formovat na katedře pedagogiky Filosofické fakulty UK v Praze od 90. let 20cátého století. Je to praktická disciplína , která se zabývá rozvojem osobnostních, sociálních a morálních dovedností žáka. Po převratu se pedagogika začíná snažit o to, aby učivo bylo propojeno s každodenním životem, aby měla výuka hlubší smysl. Avšak vyvstala otázka, jak toho to dokázat. Posléze na ni odpověděl vznik oboru osobnostní a sociální výchova, který respektuje to, že běžné životní situace jsou něco osobního, individuálního, do čeho nelze zasáhnout pouze přednáškou, ale je nutné docílit zážitku, nasbírání zkušeností pomocí níž si posléze vštípíme potřebné klíčové životní dovednosti pro zvládání našich rolí, úskalí života a lze si osvojit způsoby efektivního komunikativního jednání. S tím vším se má žák možnost setkat, aniž bychom si kladli za cíl, že to bude opravdu používat. Toto rozhodnutí závisí už pouze na něm.

Teoretické pilíře pedagogiky osobnostně sociálního rozvoje tvoří obecná východiska, cíle, témata, formy, metody a techniky osobnostního, morálního a sociálního rozvoje jedince. Učivem je žák jako individuum ale také skupina žáků a rozmanité životní situace, do kterých se dostávají. Žáci mají možnost pracovat na sebepoznání a sebezdokonalování. ,,Smyslem OSV je pomáhat každému žákovi hledat vlastní cestu k životní spokojenosti založené na dobrých vztazích k sobě samému i k dalším lidem a světu“ (Valenta 14).

OSV je zaměřena především na žáky základních a středních škol, ale také se aplikuje v předškolním věku v mateřských školách a v mimoškolní práci s dětmi a mladistvími. 

 

Tématické okruhy průřezového tématu OSV v RVP ZV

Témata OSV jsou oblastmi lidských dovedností, vlastností, rysů, schopností a postojů. RVP obsahují spolu se vzdělávacími oblastmi také průřezová témata. Jedním z nich je OSV. O průřezových tématech píše RVP ZV, že jsou to témata reprezentující okruhy aktuálních problémů současného světa a stávají se významnou součástí základního vzdělávání. Jsou formativním prvkem a vytvářejí příležitost pro individuální uplatnění žáků a pro jejich vzájemnou spolupráci a pomáhají rozvíjet osobnost žáka především v oblasti postojů a hodnot. Dílčí témata každého průřezového tématu jsou povinná a škola je musí žákům během docházky zprostředkovat. Mezi dílčí témata patří:

 

1. Osobnostní rozvoj

Rozvoj schopností poznávání – zaměřeno jak na pozornost vůči okolí tak sobě samému.

- Cvičení smyslového vnímání - cvičení pozornosti a soustředění - cvičení dovedností zapamatování - cvičení dovedností řešení problému - cvičení dovedností pro učení a studium (metakognitivní strategie)

Sebepoznání a sebepojetí – Tento okruh vychází z tohopro, že pro život se sebou samým ale i s druhými lidmi je dobré, aby měl člověk realistický pohled na sebe samého, aby si přisuzoval adekvátní hodnotu a dokázal se s ní vyrovnat.Já jako zdroj informací o sobě - druzí jako zdroj informací o mně -koje tělo, moje psychika (temperament, postoje, hodnoty) -co o sobě vím a co ne -jak se promítá mé já v mém chování - můj vztah ke mně samotnému -moje učení - moje vztahy k druhým lidem - zdravé a vyrovnané sebepojetí

Seberegulace a sebeorganizace 

Cílem je dovednost reflektovat svá chtění a řízeně volit jejich útlum a nebo uspokojení.

1.      Kontrola a regulace vlastního chování v situacích tady a teď. 

2. Plánování a organizace vlastního života a dodržování těchto plánů a organizace. 

- Cvičení sebekontroly, sebeovládání, regulace vlastního prožívání, vůle - organizování vlastního času, plánování učení a studia - Stanovování osobních cílů a kroků k jejich dosažení

Psychohygiena 

1.      Prevence zátěží

2.      Jednání v již nastalé situaci zátěže

 Dovednosti pro pozitivní naladění mysli a dobrý vztah k sobě samému - sociální dovednosti pro předcházení stresů v mezilidských vztazích, - dobrá organizace času - dovednosti zvládání stresových situací (rozumové zpracování problému, uvolnění, relaxace, efektivní komunikace atd.) - hledání pomoci při potížích

Podkladem pro tato témata jsou informace o stresu a jeho předcházení 

Kreativita

Cvičení pro rozvoj základních rysů kreativity ( pružnosti, nápadů, originality, schopnosti vidět věci jinak, citlivosti, schopnosti uvést nápady do reality) - tvořivost v mezilidských vztazích (sociální tvořivost)

 

2. Sociální rozvoj

Poznávání lidí 

Téma vzájemného poznávání je důležité pro to, aby se mohla otevřít další témata. Co je dobré poznávat u životního partnera, kamaráda, kolegy atd. Obecně se jedná o téma interkulturní . Vzájemné poznávání ve skupině, třídě – rozvoj pozornosti vůči odlišbnostem a hledání výhod v odlišnostech – chyby při poznávání lidí

Mezilidské vztahy

Péče o dobré vztahy, chování podporucjící dobré vztahy, empatie, respektování, podpora a pomoc - lidská práva jako regulativ vztahů – vztahy a naše skupina, práce s přirozenou dynamikou daného kolektivu.

Komunikace

Nonverbální komunikace dává akcent na orientaci žáků v různých formách sociálního sdělování. – Cvičení aktivního naslouchání, dovednosti ve verbální komunikaci rozvíjení dovednosti sociální percepce . – specifické komunika. Dovednosti (rétorika), monolog, dialog, - komunikace ve specifických situacích (asertivní komunikace)

Kooperace a kompetice (Spolupráce a soutěž )

Rozvoj individuálních dovedností pro kooperaci (seberegulace, kritické a flexibilní myšlení, postojové dovednosti) – Rozvoj sociálních dovedností pro kooperaci (komunikace, řešení problémů, organizace) – Rozvoj individuálních a sociálních dovedností pro etické zvládání soutěže a konkurence ( jak reaguji na soutěžení, na jaké soutěžení se hodím atd. co mi brání soutěžit) . 

 

3. Morální rozvoj

Řešení problémů a rozhodovací dovednosti – řešení problému a rozhodovací dovednosti. Rozvoj analýza problému, vytváření hypotéz a strategie řešení. Bereme v úvahu etický rozměr problému. – problémy v mezilidských vztazích – zvládání učebních problémů – problém v seberegulaci, kdy si identifikujeme okamžiky selhání vůle a jejich důsledky. 

Hodnoty, postoje, praktická etika

Analýza vlastních i cizích postojů, hodnot a jejich projevů v chování – vytváření povědomí o kvalitách typu odpovědnost, spolehlivost, respekt atd. – pomáhající a prosociální chování (co brání pomoci druhým, co ji usnadní) – dovednosti v rozhodování v eticky problematických situacích všedního dne.

 

Pricnipy začlenění OSV do školní výuky:

Aby osobnostně sociální výchova mohla dosáhnout kýženého cíle, musí být při výuce splněny její základní principy a to, že je :

Ø      Praktická - že jejím výstupem jsou dovednosti. Ty jsou praktickým jevem a proto se musí také trénovat v praxi. Tuto praxi představuje kolektiv žáků, jejich osobní zkušenosti ve škole i mimo ni. Techniky OSV nastaví situace, které podmiňují praktické činnosti a ty jsou následně reflektovány. Děti se učí formou prožitku, zkušenosti.

Ø      Zosobněná – musí být vztahována k osobnosti konkrétního žáka a nebo ke konkrétním situacím probíhajícím v rámci dynamiky třídy. Zosobnění témat jde cestou praktické činnosti a nebo osobní prostřednictvím reflektování prožitého,

Ø      Provázející – žáci se učí určitým dovednostem a sami hledají svou cestu, avšak s tím, že vedle nich stojí odborník, který apeluje na sebereflexi a reflexi podmínek a důsledků jejich rozhodnutí. Učitel v OSV vytváří podmínky učení, nabízí experimenty a varianty k výběru. Učitel žáka nevede, doprovází ho. .

 

Analýza setkání s OSV

Techniky pro podporu smyslového vnímání jsme si zkoušeli na vyšší odborné škole v rámci předmětu komunikace. Také jim byl věnován jeden den ,,den pro naše smysly“, V jedné ze tříd jsme připravili více stanovišť, kde si příchozí mohli vyzkoušet vnímat svět pomocí svých smyslů – hlavně hmat, čich, sluch a chuť, většinu s vyloučením zraku. Později jsem techniky na podporu smyslového vnímání aplikovala jako sestra v psychiatrické léčebně Bohnice na otevřeném oddělení na pacientském klubu, kde byl prostor o zážitcích také hovořit.  

Pomůcky: papír, tužka, předem připravené pomůcky k jednotlivým technikám. 

 

1. hmatový sáček – v neprůhledném sáčku z látky jsou umístěny předměty o nichž lze předpokládat, že je zúčastněný zná ale i takové, které by mu mohly být neznámé. Klient vloží jednu ruku, nebo obě do sáčku, ale nesmí se do něj podívat.Hmatem se snaží předměty rozpoznat. Na papír si píše seznam věcí, které poznává. Po dokončení si může zkontrolovat, jak se mu vedlo pomocí přiloženého seznamu věcí v sáčku. Předměty však nevysype, aby je neviděli ti, co si techniku ještě nevyzkoušeli.

 

2. Sluchové pexeso – černé krabičky od negativů jsou naplněny různými obsahy tak, aby poslechem byly rozlišitelné, méně či více. Jsou vždy dvě se stejným obsahem na spodu barevně označené, aby si mohl klient na konci techniky vizuálně zkontrolovat, zda je seřadil správně.

 

3. Čichové sáčky – v číslem nebo barvou označených sáčcích z látky jsou umístěna koření, sušené ovoce, káva atd. Klient si na papír k jednotlivým číslům píše, co v sáčku cítí za poživatinu.  

 

4. Hmatové pexeso – Klient s šátkem na očích hledá dvojice stejných látek a papírků. Po dokončení si může ihned zkontrolovat, jak se mu vedlo. U šustících papírků může zapojit také sluch, ne každý však na tuto možnost přijde.  

 

 

Cíle intervence

  1. Zúčastnění si utváří povědomí o tom, jak vnímají svět kolem sebe a akceptují své smysly s tím že hovoříme o tom, jak je zapojujeme a jak je lze šetřit.
  2. U všech technik je vyloučení zraku, cílem je také uvědomit si, jak je zrak důležitý a jak ovlivňuje naše vnímání světa a lidí kolem sebe, o co nás případně ochuzuje.
  3. Zúčastnění si procvičí užívání svých smyslů – hmatu, čichu a sluchu. 
  4. Zúčastnění si trénují soustředěnou pozornost
  5. Zúčastnění si uvědomí během reflexe, že na základě vlastní zkušenosti z minulosti poznáváme, věci odlišně. 
  6.  Během technik hledají zúčastnění strategie, jak se se zadaným problémem vypořádají

 

 

Typ působení

Technika využívá edukace a praktické zkušenosti. Na závěr je důležitá reflexe, během které si zúčastnění své zážitky připomenou a pohovoří si o nich s ostatními s tím, že mnohé ze získaných zkušeností lze převést do kontextu  interpersonálního vnímání.

 

Forma

Techniku jsem aplikovala na podpůrné skupině se sestrou, kde se zpravidla aplikují psychohry a tématické diskusní skupiny. Přítomní pacienti náleželi ke skupině nemocných, kteří nejsou poznamenáni v oblasti kognitivních funkcí a osobnosti v důsledku nemoci. Hlavní snaha je zde o získání zkušeností, uvolnění, sebepoznávání, poznávání druhých  a edukaci. 

 

Metoda

 Diskuse za účelem získání teoretických informací ohledně daného tématu, po té zkušenostní techniky, a na závěr formou reflexe a sebereflexe shrnutí toho, co právě klienti zažili a jak to mohou užít v životě. Důležitý je fakt soustředěné pozornosti. Jak se jim dařilo se soustředit, jestli prožívali pocit uvolnění a zda by podobné techniky mohli využít k odpočinku.

 

Jak probíhala interakce v průběhu podpůrné skupin

 

Nejprve si ve skupině s přítomnými povídáme o našich smyslech a to zejména o sluchu, hmatu, čichu, a zraku. Které nám podávají nejvíce informací z okolí? Které používáme nejvíce? Čím jsou v našem prostředí smyly otupovány a zda si uvědomujeme jejich důležitost? Jak na nás působí nadbytek hluku?

 

Druhým krokem je samotné vyzkoušení jednotlivých technik. Připravíme stanoviště. Každé je umístěno na jednom stole v jídelně tak, aby se zúčastnění nerušili. Po té klienti dostanou příslušné instrukce, co u kterého stanoviště budeme dělat. Zúčastnění se postupně prostřídají u jednotlivých technik. Důležité je upozorněni na možnost odhalení výsledku dříve, než techniku dokončí, aby si na to dali pozor. Technik je záměrně více, aby doba, po kterou bude jeden něco dělat nebyla prázdným časem pro druhého. Přispívá to k motivaci pacientů na účasti a hladšímu průběhu. Upozorníme, že nejde o soutěž, ale o vlastní zkušenost.

 

Když si klienti prošli všemi stanovišti, dali jsme poznávané pomůcky na stůl před sebe a sedli si kolem nich do kroužku k diskusi. Tentokrát mají věci, s nimiž pracovali bez kontroly zrakem, před sebou. Někteří klienti měli zájem si techniky ještě jednou vyzkoušet. Tentokrát však věděli jak jednotlivé látky vypadají a jaké předměty obsahuje sáček. Hovořily jsme o tom, zda bylo poznávání již známých věcí a hledání stejných látek poslepu lehčí?    Teď mají možnost se se svými dojmi z prožitého podělit s ostatními. Sáček s předměty vysypeme na stůl a hovoříme o tom, které předměty bylo lehké poznat a které ne. Proč tomu tak bylo?   Která z technik byla nejtěžší pro jednotlivce a co na ní bylo obtížné? Jakou volili strategii, aby se jim věci nepřeházely a nemíchaly ty které poznali s těmi, které neměli ještě v ruce? Jak působilo odejmutí zraku na vaši činnost? Jak jste se soustředili? Bylo provádění technik příjemné či nikoliv?  

 

Psychohygiena – prevence zátěží

 

K rozpracování jednoho z témat OSV jsem si vybrala psychohygienu, protože právě s ní mám nejvíce zkušeností během své praxe na psychiatrickém oddělení, kde nedílnou součástí práce sestry byla také snaha o edukaci pacientů v této oblasti. Zde bylo důležité klást důraz na redukci stresu formou uvolnění a hledání smysluplného naplnění volného času, vzhledem k tomu, že pacienti obecně měli nižší práh snášení stresu a velice snadno se dostávali do zátěžových situací, což vedlo ke zhoršování jejich stavu. Má zkušenost vychází z práce s dospělými lidmi, kteří trpí duševními nemocemi (poruchy nálad, úzkostné poruchy, schizofrenie a nebo poruchy osobnosti s nasedající reaktivní depresí) Jedná se spíše o OSV v terciální prevenci. Hry a techniky na skupině se sestrou čerpáme především z knih s technikami pro trénink paměti, tvořivosti a nebo ze seminářů atd. Mnohé z technik jsou zde aplikovány se záměrem ukázat pacientům, jak se lze bránit stresu, jak odpočívat a nebo si uvědomit dobré stránky své osobnosti. Cílem našeho snažení na oddělení je reedukace v oblasti duševní hygieny, protože mnoho pacientů má v tomto směru nesprávné návyky a vybudování nácviku. Ale také je nutné si umět uspořádat čas a zabudovat do svého programu dne pár minut na to, abychom si odpočinuli. Forma odpočinku už závisí na každém z pacientů. Během hospitalizace si mohou také mnohé z relaxačních technik a cvičení vyzkoušet na vlastní kůži, aby po případě našli tu, která jim vyhovuje nejvíce. Za tímto účelem byla do programu oddělení zavedena:

-          ranní rozcvička,

-          pacientský klub

-          večerní relaxace – nepovinné

 

Dále se téma psychohygiena řešila také v rámci:

-          podpůrné skupiny se sestrou

-          individuální práce s pacientem v rámci ošetřovatelského procesu

 

Teoretickým podkladem pro praktické zvládání dovedností patřících k psychohygieně patří znalosti pojednávající o stresu, jeho prevenci a zvládání zátěžových situací. To může být dobrým motivačním činitelem k práci na sobě. Pacienty ve volném čase k aplikaci relaxačních technik nelze nutit a proto je důležité, aby byly správně motivováni. Dobré je předložit více variant možností relaxace. Mezi formy odpočinku patří také tvořivá manuální činnost, kterou mají možnost si vyzkoušet na centrální terapii a nebo kresba s hudbou, kdy je možné uvolnit emoce a dojít tak ke zklidnění a odpočinku. 

Na pacientský klub si vždy jeden z pacientů zpracuje jím zvolené téma a nebo téma zvolené lékařem či sestrou dle jeho problematiky. Témata se týkají také stresu, spánkové hygieny, formy odpočinku a tak dále. Záleží na tom, v čem má nemocný problém. Výsledný efekt je takový, že nastudováním poskytnuté literatury si vezme více k srdci, než kdybychom mu tyto informace přednášeli během rozhovoru a nebo na klubu formou přednášky. Po jeho přednášce je opět možnost diskuse a nebo si mohou přítomní vyzkoušet některé cviky. To vše záleží na zájmu pacientů.

Psychohygiena a jak reagovat v zátěžové situaci, je na oddělení už specifická záležitost a spíše se řeší s pacienty individuálně, ale lze také předestřít nabídku forem zvládání zvládaní ve skupině, kdy se mohou pacienti podělit se svými metodami s následnou korekcí zdravotníkem, protože ne každá ze zvolených metod je opravdu zdravá. Lze však pohovořit o tom, kam se obrátit, pokud se dostanou do zátěžové situace a nezvládnou ji, jak jim předcházejí atd.  

V čistě pedagogických institucích bych asi aplikovala stejné techniky zaměřené na psychohygienu. Dala bych zde větší důraz na rozlišení eustresu a distresu, protože si myslím, že u zdravých lidí je vnímání rozdílu mezi pozitivním a negativním stresem důležité pro motivaci a vůbec orientaci v tom, co jim opravdu ubližuje a co naopak motivuje. Pokud si to dítě nebo dospělý uvědomí, může podle toho volit své aktivity.Většinou dokáží děti okomentovat, že jim dělá dobře, když jdou například na zápas a je zde určité napětí, jak utkání dopadne a nebo naopak ne a proto si volí jiný druh koníčků.   U našich pacientů se jedná většinou o distres. Ale hovořit na toto téma je pro ně také podnětné. U dětí bych dala důraz na vliv stresu na organizmus. Jsou mladí a mohou spoustě civilizačních chorob předejít právě zdravým životním stylem do kterého patří také adekvátní volba odpočinku, zvládání interpersonálních situací a obtížných životních situací.  

 

 

Sociální dovednosti pro předcházení stresů v mezilidských vztazích, (efektivní komunikace)

V psychiatrickém centru Praha v Bohnicích byly v rámci léčebného režimu pravidelně skupiny asertivity podporující efektivní komunikaci a tím pádem předcházení mnohých stresových situací. Učení se novým způsobům komunikace může však narazit na problém v mezilidských vztazích, které mají již své zaběhlé komunikační vzorce a když nemocný přijde do své rodiny s novými prvky v chování, je tlakem jejích členů, které na toto nejsou zvyklí k aplikaci původních vzorců, které vedou opět ke zvýšené možnosti vzniku stresových situací. Konkrétně toto se přihodilo pacientovi se schizofrenním onemocněním, který se na klubu asertivity odhodlal k řešení zdánlivě neřešitelné situace. Konal, avšak se nesetkal s pochopením rodiny, to ho demotivovalo k další práci. Zde je důležité, aby práce byla opravdu systematická a zároveň se řešily problémy, které se vyskytnou během snah o zavedení nových způsobů jednání do praxe. Ale už je to trochu nad rámec OSV, i když si myslím, že na toto může narazit také žák základní nebo střední školy, ale vzhledem k tomu, že je na rozdíl od pacientů duševně zdraví a práce s ním je systematická, nemusí to být na překážku, ba naopak se s tím dá pěkně pracovat v tématech OSV. U nemocného už by se jednalo o psychoterapeutické působení, protože daná situace byla pro něho sama o sobě stresující a vyžádala si pohovor s lékařem. Situaci dál nezvládal. Nácvik sociálních dovedností je už delší dobu součástí léčby psychiatrických pacientů ve specializovaných zařízeních. Tak například v denním psychoterapeutickém sanatoriu Ondřejov, na centrální terapii v psychiatrické léčebně Bohnicích a nebo v terapeutické komunitě Kaleidoskop určené pro mladé lidi s poruchami osobnosti je zahrnut do rehabilitačního programu.

 

Relaxace

Důležitým aspektem je také vůle člověka k pravidelnému cvičení. Tu získá hlavně tím, že pocítí pozitivní účinek relaxační techniky. Vůle je u nemocných ale i zdravých lidí zpravidla oslabena. Důležitý je pravidelný trénink a proto, by měly být relaxační techniky v rámci léčebného programu zařazeny pravidelně několikrát za den. U nás na oddělení mají pacienti možnost relaxační techniky vyzkoušet, ale účast na nich je nepovinná. Avšak na jiných psychiatrických odděleních jsou relaxace třikrát denně a povinné. Čímž spíše během pobytu na oddělení zažijí pozitivní efekt relaxace a zvyknou si na její pravidelnost. To je může motivovat k aplikaci v domácím prostředí. Ti, kterým nic nedala relaxace napoprvé, podruhé většinou nejdou a to je škoda.

.V praxi se schopností pacienta uvolnit a relaxovat zabýváme již při jeho příchodu na oddělení během anamnestického rozhovoru v rámci ošetřovatelské péče. Ptáme se zda doma aplikuje některé z relaxačních technik, a zda se dokáže uvolnit, udělat si na sebe čas a odpočinout si. Nejčastěji nemocní relaxují při poslechu hudby, kterou mají rádi. Také podpůrné skupiny se setrou jsou často této problematice věnovány. Zde mají možnost se dovědět o způsobech odpočinku, jaké jsou jeho druhy a které aplikují spolupacienti. Diskuse je doprovázena různými technikami pro uvolnění a odpočinek a zakončena reflexí, jak se dařilo uvolnění, komu a proč právě tato technika vyhovuje. Zda bylo možné se odpoutat od svých myšlenek. Zpětně si lze uvědomit, které situace nás přes den zneklidnily.

 

Techniky zaměřené na rozdíl mezi napětím a uvolněním. Tyto techniky jsme používali při zakončení ranní rozcvičky. Cvičení se již mnohokrát opakovala a proto již nebylo nutné o nich dokola mluvit. Nemocný si znovu obnoveným prožitkem sám připomene v čem mu cvičení pomáhá. Avšak v rámci podpůrné skupiny po ukončení každé techniky o zážitcích pohovoříme, o pocitech a analogií s tím, co již prožili. Jednotlivá cvičení se aplikují v rámci skupin situačně. Proto aby sestra uměla opravdu efektivně vést podpůrnou skupinu a pacientský klub, tak by měla mít zásobu cvičení a technik, které aplikuje situačně, když se o dané věci hovoří a usoudí, že prožitek by věci jen přispěl. Ale to i učitel ve škole.

 

Trápení pro masochisty

Postoj: pokrčené dolní končetiny, stoj na špičkách, záda rovná, trup předkloněný a ruce předpažené, jako bychom se na něco sápali s křikem ,,já to chci!“ 

Cíl: uvolnit napjetí, kontrast napjetí – uvolnění. Technika je dobrá v kontextu s životními situacemi. Kdy je dobré si uvědomit, že snažení je zbytečné, je nutné se také umět vyrovnávat s porážkou. 

 

Luk

Pacienti simulují napínání luku. Důležité je, aby při napínání cítili sílu napětí v paži s ,, napínajícím šípem“ Pacienti však stojí tak, aby svým ,,lukem“ nemířili na jiného pacienta.

Cíl: kontrast uvolnění – napětí

 

Růst do nebe

Pacienti jsou v podřepu, stojí však na špičkách tak, aby se mu třásly nohy. Pomalu se zvedá, jako když klíčí semínko ,,semínko se prodírá černou zemí“. ,,Semínko je nad zemí a roste až do nebe“ ,,už je velikou rostlinou, která se košatí (mávají rukama do všech stran), klátí se ve větru …“ Výroky, které povzbuzují pacienty k činnosti. 

Cíl: po ukončení cvičení pocit uvolnění, protažení a procvičení těla. Lze užít imaginace stromu, kdy se dá před koncem upozornit také na pevný stoj, aby se ve větru nevyvrátil. A po té si lze užít prožitku klátění větví ve větru s tím, že máme jistotu, že nespadneme. 

 
Objetí

Na úvod lze pohovořit o hranicích člověka v krizi, které jsou narušené. On potřebuje pevné hranice, aby se neroztříštil do okolí.

Pacienti jsou ve dvojici. Sednou si na zem za sebe. Ten, jež je vzadu obejme prvního, jež k němu sedí zády a v objetí mu drží ruce. Dává mu tím hranice, omezuje ho. Snaží se vymanit. Po chvíli má ten co prvního drží uvolnit sepětí, čímž dá pocit prvnímu, že se vymanil ( napjetí – uvolnění).

Cíl: prožít napjetí – uvolnění – lze toto cvičení dát do analogie vztahu dítě rodiče, protože mnohé z dětí mají to štěstí, že své drobné životní krize mohou proplakat v obětí matky či otce. Určitě bych toto zařadila u středoškoláků nebo v posledních ročnících základní školy do rodičovské výchovy. 

 

Techniky zaměřené na sebepoznávání

Držení těla je v těsném vzájemném vztahu s naší sebejistotou. Tu můžeme získat také tím, že se naučíme správnému držení těla a uvědomíme si jejich propojení. Někdy vyvolá stres už jen ten fakt, že o sobě víme, že nejsme dostatečně silní a přejímáme, že situaci nezvládneme. Mnozí již ze zkušenosti ví, tak působía druzí se k němu podle toho chovají. To je ale nejlepší předpoklad pro motivaci na sobě něco změnit. Rozvoj sebevědomých způsobů chování umožňuje sebekontrolu a redukuje nejistotu a obavy. Je významným prvkem v prevenci stresových situací zejména v mezilidských vztazích. V diskusi nad obrázky lidí s různým držením těla a postoji se učíme rozeznávat významy neverbální komunikace. A následně si můžeme uvědomit, jak je to u nás samotných, čeho jsme si všimli u spolupacientů nebo spolužáků. Které postoje druhých jsou nám nepříjemné a které naopak. Jaké postoje zaujímáme v určitých situacích. Zároveň můžeme upozornit na komunikační nešvary, které bývají příčinou konfliktů a zdrojem napětí během interakce s ostatními. Už samotné pojmenování a vytčení problému může docílit potřebného odstupu od věci a nadhled. ,,On je prostě takový“. Cílem diskuse by mělo být hlavně to, aby si pacient sám uvědomil, jak drží své tělo, jaké dělá chyby a jak působí na druhé. Systematickým tréninkem by se mohly některé postoje naučit záměrně používat.

Důležité je si uvědomit, že druzí naše postoje, gesta, verbální komunikaci a chování čtou po svém. A to svým způsobem na základě vlastních zkušeností. Na to je dobrá technika, kdy zúčastnění sedí v kruhu a do prostřed si stoupne jeden z nich. Ten má předvést, jak se právě teď cítí. Po té si sedne a ostatní jeden po druhém mu říkají, jak si myslí, že se cítil. Až když domluví poslední, má dotyčný možnost sdělit druhým verbálně, co jim chtěl vzkázat beze slov. Na této technice bylo jasně vidět, jak různí lidé vnímají jednoho člověka a jeho vnitřní svět na základě toho vlastního.   

Aby chtěli zúčastnění na svém vystupování něco změnit, musí si uvědomit, co vše lze z neverbální komunikace vyčíst.

 

Postoje

Na začátek techniky vedoucí skupiny do pár lidí mírně strčí. Ukáže jim tak, jak stojí nestabilně. Úvodem lze říci, že pokud se duševně necítíme dobře, může nám pomoci stabilně stát. Ve stoje zavřou oči a v duchu si myslí prohlédnou celé tělo, kde mají těžiště svého těla. Pak si mají stoupnout tak, aby se cítili stabilně. Po té ve dvojici do sebe budou strkat, aby se přesvědčili zda je jejich stoj skutečně stabilní. Nejstabilnější postoj je tak, že jedna noha je před kročená a druhá je kousek z tělem

Cíl: nalézt stabilní postoj a tím napomoci k duševní stabilitě, uvědomění si souvislostí mezi držením těla a psychikou, sebezkušenostní technika

 

Strom

Imaginace stromu, kdy aktéři hledají stabilní postoj, měli by si ho uvědomit a vrýt do paměti. Imaginace pracuje s fantazií a soustředěností. Představují si kořeny, kterými pevně vrůstají do země, silný kmen, hledají stabilní stoj, aby se neklátily ve větru.

 

Naše zóny

Technika odkrývá šířku naší osobní zóny. Dva pacienti si stoupnou naproti sobě. Jeden z nich může pomalu přistupovat k druhému, který stojí a ve chvíli, kdy mu začíná být blízkost druhého nepříjemná, řekne stop. Pak se vystřídají. Na konci techniky se hovoří o pocitech které nastanou, když nám někdo narušuje naši osobní zónu. Jak se bráníme, jak na to reagujeme útok – rezignace. Můžeme pohovořit o napětí, nervozitě ve velkoměstech, která jsou přelidněná a ve kterých dochází ke stálému narušování osobních zón.

K této technice mne napadá další, kterou jsme dělali na semináři neverbálních technik s Phdr. Junovou. Zde jsme si se zavřenýma očima stoupli do dvou řad čelem naproti sobě. Tak že jsem nevěděli, kdo stojí proti nám. Po té jsme se k sobě pomalu přibližovali. Zajímavé zde bylo to. Že pokud se dva naproti sobě dobře znali, poznali jeden druhého i přes vyloučení všech smyslů. 

 

Autobus

 Podnětné je simulovat nastupování cestujících do autobusu, kdy židle sestavíme tak, jak jsou v autobusu sedačky a po té pacienti nebo žáci nastupují a hledají si místo, kam si sednou. Až když všichni sedí, hovoří se opět o tom, proč si své místo vybrali, zda nechtěli třeba jiné,které obsadil někdo jiný. 

Cíl: poznávací technika jak sebe tak okolí, zaměřena na posturologii

 

 

Techniky s cílem odreagovat se, uvolnit napětí.  – následkem stresu je neustálé napětí svalstva, zejména v oblasti šíje a zad, což je způsobeno fyziologicky  nepřirozeným držením těla při práci (psaní na stroji, jízda autem) Jindy jsou svaly zase přepínány a již se nedokáží uvolnit. V současné hektické době nejsme mnohdy schopni uvolnit své emoce a obrátíme je vůči svému tělu. Z čehož později vznikají různé civilizační choroby. K uvolnění napjatého svalstva pomáhá pravidelné cvičení nebo masáže. Avšak tím neodstraníme primární příčinu a tou často bývá nesprávný životní styl a nebo nedostatek kompetencí ke zvládání a nebo předcházení stresových situací. Přemíru stresu můžeme redukovat tím, že se naučíme napětí uvolnit. Relaxace zvyšuje schopnost představivosti a podporuje kreativitu, která je vhodná při zvládání životních situací. Při možnostech relaxace musíme předložit pacientům více možností, jak je možno uvolnění dosáhnout. Některým mužům a ženám vyhovoval autogenní trénink a jiným zase Jacosbsova progresivní relaxace založená na prožitku rozdílu mezi napětím a uvolněním svalstva a nebo se dokázali příjemně uvolnit při poslechu relaxační hudby. Během jakékoliv skupiny, kdy je patrná únava přítomných lze použít dynamické techniky na uvolnění, odreagování a proudění krve za účelem zvýšení pozornosti a bdělosti.

 Problematice uvolnění a napětí lze věnovat tématickou skupinu, kdy mohou zúčastnění čerpat ze zkušenosti ostatních. Můžeme ji prokládat technikami zaměřenými na uvolnění napětí s následnou reflexí prožitků.

 

Rozcvička

Pacienti chodí chaoticky po místnosti a vedoucí skupiny uvádí příklady, jakým způsobem mají jít (pomalu, spěchat, na první rande, na těžkou zkoušku, smutně, zvesela). Způsoby chůze záleží na fantazii vedoucího skupiny.

Obměna: pacienti mohou sami určovat, jak mají jít

Cíl: uvolnění, odreagování se

 

Roztahování energie

Stojí v kruhu. Pokyn , že nad kruhem se vznáší vlákna energie a mi každou rukou chytíme nad hlavou jedno, stojíme na špičkách a silou táhneme vlákna energie nad sebe. Po té je nad sebou rozprostřeme (rukama naznačíme jejich přítomnost nad námi), po té energie podá k zemi (třepetavýma rukama ukazujeme jak energie padá kolem nás) a je po té ji hněteme před břichem v kuliču, kterou si pak vnoříme do bříška.

Cíl: uvolnění napětí

 

JO a NE

Pacienti stojí v kruhu. Vedoucí skupiny jim dá pokyn, aby si představili něco, co opravdu chtějí, o co stojí. Po té rázně pěstí buší do vzduchu směrem do kruhu a při tom křičí ANO! To samé se opakuje s NE (představí si něco, co opravdu nechtějí)

Cíl: uvolnění napětí, U této techniky si pacienti mohou prožít, že lze v sobě najít vnitřní sílu. Ti pasivní mají většinou nedůrazné pohyby rukou a své ano nebo ne křičí potichu. Ale pokud je určitou dobu ,,hecujeme“, zesílí a jsou údernější a hlasití. Vyprovokuje je k tomu také skupina ostatních pacientů, kteří jsou takoví od začátku. 

 

Získávání energie z dlaní

Technika je výborným zakončením skupiny a vysláním pacientů do nového dne. Stoupneme si do kruhu a třením rukou si vytváříme teplo. Pak zavřeme oči a teplé dlaně si přiložíme na obličej. Nádechem načerpáme energii z dlaní a ta prostupuje celým tělem. Na úplný závěr si dáme ruce a cítím, jak energie prochází každým.

Cíl: uvolnění.

Rozumové zpracování problému - mnozí z lidí reagují spíše emotivně a naši pacienti tím více. Měli by si toto uvědomit a tomu přizpůsobit své reakce. Alespoň nereagovat ihned a dát si čas. Ale jak tohoto docílit. Opět opakovaným nácvikem a hledáním způsobů. Jak oddálit reakci s tím, že víme, že jsme ochromeni emocemi aniž by se stres obracel vůči organismu. Zde je dobré si také připomenout, že každý čte danou situaci jinak a jeho reakce nemusí nutně znamenat to, jak my ji právě vidíme. Zde se dá trénovat schopnost empatie, vidět situaci očima druhého, dokázat si přiznat vlastní chybu. Někdy si musí člověk uvědomit, že se snaží o něco, na co objektivně nemá a musí umět hledat jiné cesty sebeuplatnění. Zde je vhodné si také uvědomit to, zda má dotyčný čas na věci, které by rád zvládl a hlavně, zda ho umí efektivně využít a činnosti si rozložit. Zpracování denního plánu, týdenního plánu a do něho lze zařadit také činnosti vedoucí k odpočinku.

 

Dovednosti pro pozitivní naladění mysli a dobrý vztah k sobě samému - Dnes je kladen velký apel na výkon jedince. Lidé si tak spíše všímají svých neúspěchů a záporů, což u našich pacientů opět platí dvojnásob. V rámci OSV je dobré hledat pozitivní vlastnosti jedince, jeho dovednosti a zda je vůbec využívá. K pozitivnímu sebehodnocení přispívá pozitivní reakce okolí vůči němu. K tomu slouží techniky, kdy si druzí sdělují ve skupině prostřednictvím lístečků a nebo z očí do očí ,,co se mi na tobě líbí“ ,,co jsi udělal zajímavého, čím jsi zajímavý“. Větší efekt má dle mého názoru přímá konfrontace z očí do očí. Na střední zdravotnické škole jsme toto cvičení dělali, a bylo podnětné se o sobě dovědět, jak mne vnímají druzí a jak hodnotí mé činy. Mnohé z pozitivně zmíněných si člověk ani neuvědomí a tak se nestanou součástí jeho pozitivního sebehodnocení. V přímé konfrontaci lze sdělit také kritiku, ale to je dle mého názoru opravdu nutná přítomnost vyučujícího, který by mohl v případě potřeby diskusi korigovat.

Důležité je se učit sám poznávat své klady, přisuzovat jim adekvátní důležitost a využívat je. K objektivnímu sebehodnocení, nám přispívá i schopnost si připustit nedostatky. ,,Vím, že nejsem přeborník v běhu, tak se nehlásím na sport, který toto vyžaduje.“ Vím, že mi matematika opravu nejde a tak si na ni nechám více času a popřípadě si seženu doučování“ Musíme si přiznat své nedostatky a naučit se je kompenzovat racionálním řešením.

 

Hledání pomoci

A když už se dítě nebo dospělý dostane do situace, která ho nadměrně zatěžuje, trápí a neví,jak ji řešit, ale situace není zásadní. Může se zkusit od jejího negativního dopadu odprostit a nebo vyhledat pomoc. Použije buďto techniky pro pozitivní naladění mysli (co ho baví, sport, imaginace, popovídání si s kamarádem, rodiči nebo dechová cvičení atd.) Když je problém už natolik velký a vyčerpávající, že dítě nebo dospělí ví, že ho sám nevyřeší, může kontaktovat odborníky. Zde je ale v současné době problém, protože ve společnosti je stále předsudek ohledně snahy hledat pomoc někde jinde a vůbec v ordinaci psychoterapeuta nebo psychiatra je pro jedince a někdy spíše pro jeho rodinu společensky neúnosné. 

V OSV by se tedy mělo pracovat také na bourání podobných předsudků aby se děti, později dospělí a rodiče nebáli vyhledat pomoc za včasu, než problém přeroste přes hlavu a způsobí větší škody, než kdyby se vyřešil v zárodku a zároveň aby dokázali bez předsudků přijmout fakt, že nikdo není dokonalí a život kolem nás je natolik komplikovaný, že je logické, že lidé se často ocitnou v situaci, kdy je pomoc zvenčí na místě a není známkou selhání a důvodem k odsouzení.   

 

 

 

 

 

Literatura:

PORTMANNOVÁ, R. Jak zacházet s agresivitou. 1.vyd. Praha: Portál, 1996. 102str. ISBN 80 – 7178 – 096 – 4

 

 

PORTMANNOVÁ, R. Hry pro posílení psychické odolnosti. 1.vyd. Praha: Portál, 1999. 111str. ISBN 80 – 7178 – 331 – 5

 

NEŠPOR, Karel. Uvolnění s přehledem. 1.vyd. Praha: GRADA,1998. 95 str. ISBN 80 – 7169 – 652 – 8  

 

VALENTA, Josef. Osobnostní a sociální výchova a její cest k žákovi. 1.vyd. Kladno: AISIS, 2006. 226 str. ISBN 80 – 239 – 4908 – X

 

KOPŘIVA, Karel. Lidský vzah jako součást profese. 1.vd. Praha: Portál, 1997. 147str. ISBN 80 – 7178 – 150 –9

 

 

Seminář 17 hodin ,,Relaxační techniky a jejich využití v praxi“ PhDr. Gabriela Langošová. Pražská psychoterapeutická fakulta. – Praha 2001

 

Seminář 40 hodin. ,,Neverbální psychoterapeutické techniky“ Ph.Dr.Hana Junová. Institut pro integrativní psychoterapii a psychoterapeutické poradenství – Olomouc 2002

 

Seminář ,,Asertivita“ Doc. PhDr. Jiří Šípek, CSc. 15 hodin. Občanské sdružení ESET – HELP a ESET Psychoterapeutická a psychosomatická klinika s.r.o. - Praha 2003

 

 

Zpět