Vědomí rodinné historie a podmínky jeho tradování

03.11.2010 00:02

 

Vědomí rodinné historie bylo podmíněno přímým kontaktem s žijícími příbuznými. V minulosti se o rodinné historii příliš nehovořilo. Důvodem byla přílišná zaměstnanost lidí, kteří se museli starat od rána do večera o své živobytí, a tak nezbývalo sila ani času na vyprávění. Včasným odchodem z domova se omezily kontakty s rodinou.   Mnozí z respondentů opustili domov v ranném mládí a již se tam nevraceli. Malý zájem respondentů o vyprávění rodinné historie spočíval v pojetí života. Žilo se přítomností. Jedna z respondentek toto vyjádřila slovy: „Důležité bylo, co je teď.“ Chudé rodinné poměry vedly k omezování tradičních rodinných rituálů. Omezovaly se veselky a pohřby, které byly finančně náročné. Prostor pro připomenutí rodinné historie, který by při nich byl se vytvářel spíše při neformálních setkáních sourozenců a rodičů.

Generace respondentů, nejstarší generace rodiny, je v tomto směru svobodnější. Má mnoho času a možností, jak svým vnoučatům vyprávět. Respondenti udávají, že svým potomkům vypráví. Avšak spíše o příjemných věcech, na které rádi vzpomínají nebo o běžných věcech. Na hrůzy válek a těžký život v dětství a mládí vzpomínají neradi. Tři respondenti, kteří rozhovor o rodinné minulosti odmítli, tak učinili z důvodu, že si svou historii nechtějí připomínat. Plakaly. Prožívané pocity lítosti, strachu a smutku mohly být důvodem jejich slz. Osobní nebo společenské tragédie přírodního, ekonomického či politického rázu nechaly zamrznout vzpomínky. Život seniorů tak nemůže být připomenut v celé jeho dimenzi. Radosti i smutku. Prožitá bolest se pak projektuje do nesplnitelných očekávání, která ve finále působí pocity zklamání z těch nejbližších. Ten, kdo se s minulostí nevyrovná, nedokáže ji předat potomkům zdravým způsobem. Když však v sobě vzpomínky a emoci související s nimi dusí, nese životem těžký balvan. Potomci nevědí, nerozumí. Nastávají problémy v komunikaci. Výsledkem je pocit samoty, nepochopení a marnosti vlastního života. Proto možným důvodem přerušení tradování rodinné historie může být také je nepochopení seniorů mladé generace a z toho vyplývající předjímání, že by je to stejně nezajímalo.

Na místo dřiny a nedostatku času vstupují do hry jiné překážky, které oslabují tradování rodinných příběhů. Jsou to skutečnosti, které negativně působí na frekvenci rodinných kontaktů jako rozvody, rozstěhování jednotlivých členů rodin po republice a po světě. Nadměrná zaměstnanost mladších generací a jejich akcent na vlastní život a výkon – dnes tak proklamovaný individualismus. V téměř neomezené nabídce možností se vytrácí jistoty plynoucí z vlastních kořenů a z rodiny vůbec. Prarodiče ztrácí kontakt se svými vnoučaty, čímž se ztrácí mezigenerační porozumění, protože současné babičky a dědečkové vyrůstali v naprosto odlišných podmínkách než jejich vnoučata a pravnoučata. Respondenti mnohdy upouští od vyprávění svým potomkům, protože cítí, že o to nemají zájem nebo mu nerozumí.

Z hlediska charakteru vyprávění bylo možné rozdělit příběhy respondentů do dvou skupin. V první skupině byl patrný důraz na rodinu jako celek. Zde bylo možné vnímat jednotlivce „pouze“ jako součást celku. Respondenti náležící do této skupiny popisují svou rodinu jako soudržnou. Organizují srazy rodáků a pečují o rodinné vztahy. Členové rodu sestavují rodokmen. Rodinné kořeny a rodinné stříbro pro ně mají svůj význam. Potomci se vrací do rodného kraje, znají rodinnou historii a mají snahu po ní pátrat. Rodiny prožívali těžká údobí. Těmi byla emigrace a těžké sociálně ekonomické životní podmínky. V nich se tradují historky vyjadřující rodinou sounáležitost a připomínání osudových momentů v životě předků.

Na druhou stranu jsou zde příběhy s akcentem na jednotlivce. V nich vypravěč věnoval většinu času svému životnímu příběhu. Ty ponejvíce náleží do skupiny příběhů s vnímanou  nízkou rodinnou soudržností. Tradované historky o předcích popisují těžký život jednotlivce v kontextu s rodinným systémem a životních podmínek. Zmiňují se negativní aspekty jednání a uvažování členů rodu. Většinou se připomínali silné příběhy nabyté emocemi nebo zvláštní svou výjimečností. Respondenti vypráví příběhy, v nichž jejich předci vystupují jako kladní hrdinové. O záporných nehovořili. Co se týče životních podmínek, jsou zmiňovány osobní příběhy a vyprávění o životě rodičů. Ze vzdálenějších generací jsou již pouze zmínky o určitých aspektech jejich života a ti, jejichž rod musel čelit nepřízni osudu, znají obecně historii rodu sahající hluboko do historie.    

  

Zpět

Vaše názory, zkušenosti a připomnky k textu vědomí rodinné historie a podmínky jeho tradování

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

 

 

 

 

 

 

Na této stránce je uveden závěr mého průzkumného šetření co se týče vědomí rodinné historie a podmínek jejího tradování. Zde je prostor pro  vyjádření Vašeho názoru a nebo  sdílení vlastní zkušenosti, která by zmíněný text víceméně ilustrovala a nebo naopak vyvracela.

Děkuji Kateřina N.

Mgr. Kateřina Neubauerová, DiS.

sociální pedagog, terapeut,  

laktační poradkyně - zdravotník

 

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode