Vědomí rodinné historie

11.08.2010 12:27

 

Znalost vlastních kořenů, je podstatnou součástí sebevědomí člověka. Znalost předků nám dává povědomí o vlastním přesahu, který pocítíme až tehdy, když máme vlastní děti. A především ty by se měly dovídat o své rodinné historii. Cítit, že nejsou středobodem  vlastního života, ale jsou součástí většího, je přesahujícího celku a tím jejich rodina na s celým jejím příbuzenstvem. Rodina je jediná společenská skupina, od které se nelze jen tak odrhnout.  Tato stránka pojednává o podmínkách tradování rodinné historie a o její důležitosti jak pro jedince, rodinu ale i celou společnost.

Zpět

 

Jak posílit vědomí rodinné historie? 

 

 Závěrem teoretické části bych se ráda pozastavila nad možnými způsoby, jak v současné společnosti posílit vědomí rodinné historie. Jak navrátit moderního individualizovaného jedince zpět do rodiny, aniž by byl omezen jeho pocit svobody a možnosti rozletu? Jak obnovit jednu z nejvyšších tradičních hodnot, kterou byla právě rodina?

V současnosti se společnost vzdálila od původních tradičních hodnot natolik, že se k nim mnozí opět navrací. Dle výzkumů začíná přibývat rodin s více jak dvěma dětmi. Jsou to většinou rodiny vesměs vysokoškolsky vzdělaných párů, kteří se zároveň také stěhují na venkov. Ti představují návrat k tradiční hodnotě rodiny i za cenu ztráty kupní síly, dostupnosti občanské vybavenosti a profesionálního statutu.

 Ve stáří se lidé opírají spíše o ty vztahy, které jim poskytují emocionální oporu. Mezi ně patří mimo jiné především rodinní příslušníci jako děti, vnoučata, tak i sourozenci. Důležitá je ze strany dětí pro stárnoucí rodiče emocionální podpora, kterou také většinou dostávají. Stárnoucí rodiče pak pomáhají zejména s praktickými záležitostmi dle svých sil. 

 

 

                               Pedagogické působení

 

Společnost pomalu stárne a negativní postoj, ageizmus, k nejstarší generaci je stále více alarmující. Generace se vzdalují jedna druhé. Proto Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vypsalo v roce 2005 výběrové řízení na zhotovení Národního programu přípravy na stárnutí na období let 2003 až 2007. Dotace byla nakonec přidělena projektu Mezigenerační vztahy a stárnutí, který vznikl ve spolupráci Kruhu Obecné a Občanské školy s Diakonií Českobratrské církve evangelické. Program je určen učitelům občanské výchovy a základů společenských věd.

Projekt seznamuje se všemi aspekty stáří a snaží se, aby děti byly schopné nejstarší spoluobčany pochopit, jednat s nimi ohleduplně a empaticky na základě jejich potřeb. Dále se snaží nabourat předsudky a stereotypy společnosti vůči stáří. Cílem je navodit racionálně pozitivní vztah ke stáří a toleranci a pochopení jeho problematiky. Evropská unie definuje projekt v prvé řadě tím, že staří lidé prožili celý svůj život a mohou vyprávět spoustu příběhů a právě v tomto kontextu je pak dobré si uvědomit veškeré zdravotně sociální problémy, které se ke stáří pojí.

 V rámci projektu se probírají také mezigenerační vztahy v rodině, protože ty dobré přispívají k  adaptaci člověka na stáří a k přijetí vlastní smrti. A jedině ten prarodič dokáže být vnoučatům dobrým a moudrým vypravěčem života, který je srozuměn se svou vlastní smrtí, tudíž vyrovnán s tím, jak prožil vlastní život. Konstruktivní postoj ke stáří ovlivňuje pozitivně vztahy v rodině a v sociální síti, jež člověka obklopuje. Ty jsou pak předpokladem vyšší kvality prožívaného života.

Jak probudit zájem dětí o vyprávění rodičů a prarodičů o rodinných kořenech? A jak k vyprávění přimět prarodiče a rodiče? V souvislosti se školní docházkou lze podnítit u žáků zájem o hledání rodových kořenů v rámci předmětů prvouka, dějepis, občanská nauka, biologie a osobnostně sociální výchovy a všude tam, kde si lze uvědomit, že něco pochází z něčeho – geneticky podmíněné vlastnosti, charakterové vlastnosti a historie vůbec. Je dobré nechat vyprávět ty, kteří chtějí mladým generacím něco říci. Ti vlastním příběhem mhou přimět děti, ale i rodiče a prarodiče k otevření a vyprávění vlastního rodinného příběhu. Vyprávění o vlastní minulosti, zážitcích a zkušenostech znamená pro starého člověka jistotu a bezpečí vycházející z pocitu sounáležitosti s posluchači, s rodinou. Možnost vyprávět o prožitých traumatech, osobních a společenských tragédiích, které prožil, má pro zatížené uklidňující efekt a pomáhá následujícím generacím, aby nemuseli žít pod tíhou jejich břemene. V současné době se například hovoří především o tzv. druhé generaci, o dětech rodičů, kteří za druhé světové války ztratili rodiny a byli vězněni v koncentračních táborech.

 

 

                      Poradenské a terapeutické působení

 

Genealogie je součástí psychoterapeutické práce. Pomáhá člověku zažít spletitost příbuzenských vztahů. Z hlediska systemiky má každý jedinec v rodinném systému své místo. A rodinné konstelace považují jedince za součást celku a jejich terapeutická síla tkví v zážitku uvědomění si vlastního místa v rodinném systému.

Genealogie nabízí prožitek přesahu vlastního života. Minulost a budoucnost má intimní rozměr vyplněný předky a potomky, s nimiž jsme spřízněni. Příbuzenství nás umisťuje do sítě sdílení. Grafickým znázorněním rodokmenu lze vnímat vztahy a události z jiné perspektivy a lépe porozumět, jak se udály v  průběhu generací. Genealogie je grafický záznam doprovázený subjektivní interpretací vyprávěného rodinného příběhu. Toho využívá narativní přístup terapeuticky. Nejednoznačnost vyprávěného příběhu dává možnost jej převyprávět. Terapeut tak pomáhá rekonstruovat životní příběh klienta.

A především představíme-li si prostřednictvím znázornění řady předků počínaje matkou, konče Evou, počínaje otcem, konče Adamem, máme před sebou zdroj síly, z něhož lze čerpat pro povinnosti vycházejících z životního poslání muže a ženy jako otce a matky. 

Pomocí figurantů prezentuje PhDr. Jiřina Prekopová svou teorii pevného objetí, kdy prostřednictvím sestavy demonstruje, kde má který člen rodu své místo v rodinném systému – otec, po jeho levici matka a po její levici prvorozené dítě, pak druhorozené atd. Zde demonstruje zároveň směr dávání a braní. Děti berou a rodiče dávají, nikdy to nesmí být naopak. Uvědomíme-li si svou pozici v rodinném systému a zároveň si uvědomujeme jeho zákony, můžeme je vědomě respektovat. Na tomto předpokladu stojí terapie pevného objetí. 

Mgr. Kateřina Neubauerová, DiS.

sociální pedagog, terapeut,  

laktační poradkyně - zdravotník

 

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode