Východiska z empirického šetření

18.02.2010 23:29

 

Na základě snahy o komplexní zpracování teoretického pojednání na dané téma a z výsledků empirického šetření jsem sestavila východiska pro praxi nošení dětí v šátku tak jak si myslím, že by se dalo předejít a nebo vyloučit případné psychosociální, ale i motorické potíže dítěte způsobené v důsledku používání šátku na nošení dětí.

  • Propagace by neměla využívat agresivní reklamy v médiích. Spíše by se šátky měly šířit do povědomí veřejnosti na odborných přednáškách určených budoucím maminkám a nebo na webových stránkách, jež se zabývají mateřstvím.
  • Reklama v médiích by měla upozorňovat především na nutnost vybrat kvalitní látku určenou pro nošení dětí.
  • Prodej šátků by v žádném případě neměl být v obchodech bez konzultace odborníka přes šátky a získání podrobnějších informací, a to ohledně negativního vlivu na motorický, ale i psychosociální vývoj.
  • Nošení dětí v šátku by nemělo být prosazováno jako základní výbava k péči o dítě, nýbrž pouze jako doplněk.
  • Přednášející na odborné přednášce seznamující rodiče s šátkem by měl klást důraz především na negativní dopad levných nekvalitních materiálů a špatného uvázání šátku na pohybový aparát dítěte a jeho páteř.
  • Neměla by se opomínat skutečnost, že charakter moderní technokratické doby vytváří odlišné podmínky pro nošení dětí s příslušným dopadem na psychosociální vývoj dítěte. V tomto směru by měla být zajištěna možnost edukace maminek, které nosí a chtějí nosit delší dobu než šest měsíců. Navrhovala bych koncepci přednášky, která se bude zabírat více výchovnými problémy, jejich předcházení a příslušnými výchovnými postupy zejména v oblasti, jak zacházet se vztekem, dětským vzdorem a negativismem. Jako nutnost vidím podporovat jistotu matky v přístupu k dítěti (péče, výchovné postupy). 
  • Matka by měla být podporována v tom, aby své dítě vnímala takové, jaké je, a naučila se efektivně zacházet s jeho temperamentem. Vzhledem k nošení dítěte na těle bude matka disponovat větší vnímavostí a úkolem následné edukace by měla být snaha správně uchopit temperament dítěte a pracovat s ním.        
  • Velkým přínosem pro praxi nošení dětí by mohla být ucelená publikace, která se nevyhýbá ani podrobnějšímu pojednání o možných úskalí nošení dětí v moderní technokratické době.
  • Spíše než vyšší míru propagace ,,šátkování“ bych preferovala její zviditelnění zejména mezi lékaři, dětskými sestrami, porodními asistentkami a všemi, kteří se věnují novorozenci.
  • Vzhledem k faktu, že zásluhou nošení dítěte v šátku ,,rodiče cítí hlubší vztah, narůstá sebedůvěra, že se o své dítě dokáží postarat, převládá v nich pocit, že mají vše pod kontrolou“(15, 214), přičemž ukázal průzkum pozitivní vliv nošení v šátku na nejranější období života dítěte, bylo by na místě využít šátek ve vztahové terapii vztahu matky a nechtěného dítěte a posílení jejího instinktivního chování a sebedůvěry při péči o adoptivní dítě. 

Zpět

Vaše názory a připomínky ke článku

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Mgr. Kateřina Neubauerová, DiS.

sociální pedagog, terapeut,  

laktační poradkyně - zdravotník

 

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode