Vztah matka - dítě je základním kamenem osobnosti dítěte.

25.02.2010 00:31

 Utváří se v něm primární důvěra ke světu a sám bývá prototypem budoucích vztahů. Sama za sebe musím říci, že se jedná o něco úžasného, co si nelze bez vlastní zkušenosti představit. Tento vztah je nenahraditelný zážitek jak pro matku, tak  pro dítě. Pro něho je životně důležitý.   A přesto  často nebývá zdrojem seberealizace ženy, ač je mnohdy jejím životním cílem. Po čase stráveném na mateřské dovolené se stává péče rutinou a mnohé z žen nakonec odchází do zaměstnání dříve jak ve třech letech dítěte, které umístí do jesliček. Batole tak ztrácí neustálou přítomnost matky, která je pro jeho duševní vývoj prví tři roky života nezbytná.

 

 Aspekty vztahu matka - dítě

Vidím je ve dvou skupinách. První skupina vychází z psychologické a biologické podstaty obou aktérů vztahu. Druhým faktorem, který se významně podepisuje na kvalitě primárního vztahu, je vliv současné technokratické společnosti, která klade důraz především na výkon jedince. Trendy moderní civilizace ovlivňují vztah prostřednictvím pohledu matky, která se mnohdy dostává narozením potomka do situace, kdy musí řešit vnitřní konflikt vyplývající z nesouladu osobního žebříčku hodnot s potřebami vzniklými narozením dítěte a preferencemi společnosti. V souvislosti se základní problematikou práce, kterou je nošení dětí v šátku jako primární prevence sociálně patologických jevů, musím zdůraznit, že šátek vidím jako významný proměnný faktor v obou zmíněných pohledech. 

  

  • Ranná interakce

V pojetí všech vývojových psychologů, pediatrů, pedagogů a psychiatrů je vztah dítěte s mateřskou osobou jedním z nejdůležitějších základů pro stavbu osobnosti. Pohled na tuto stránku dětství se v průběhu let a staletí výrazně měnil. V České republice se po období despektu k nastartování  rané interakce v porodnicích zavádí tzv. rooming, kdy je dítě s matkou na jednom pokoji ve dne i v noci a pokud ne, děje se tak pouze ve výjimečných případech. ,,Po zavedení systému tzv. rooming do porodnic poklesl počet matek, které miminko v porodnici opustily. Snížilo se procento týraných novorozenců a otcové se častěji zapojovaly do péče první až třetí měsíc. Tzv. Guatemalská studie prokázala u těchto dětí také zlepšení imunity a rané interakce.“(19, 113)

 Zastánci alternativních metod v porodnictví se však nespokojili pouze s uvedeným pokrokem. Na základě rozlišného pojetí příchodu novorozence na svět se objevují porodní alternativy. Většina z nich podtrhuje význam první poporodní hodiny pro nastartování extrauterinární komunikace dítěte s matkou. Dítě prožívá první tělesný i oční kontakt, ,,uvítací hodina“ , který se považuje za důležitou zejména pro nastartování mateřského chování a pro synchronizaci interakce v prvních měsících života. ,,Pokračování symbiózy s matkou, stejně jako křehký dialog s ní, potřebuje dítě ještě dlouho ve dne i v noci.“ (24, 65)

 

  •  Hormony

Každá žena je od přírody predisponována k mateřství. Tuto predispozici tvoří hormonální připravenost k mateřskému chování. Hormonální disponovanost k mateřství však vlivem separace může slábnout. „Nedostane-li matka nutné signály mláděte, či dojde-li k separaci delší než čtyři dny, mateřské chování slábne.“ (34, 39) Pokud dojde k odloučení ihned po porodu na déle jak čtyři dny jsou negativní důsledky mnohem závažnější, než kdyby tomu tak bylo později již po nastartovaném extrauterinálním vztahu. Musí se tedy zachovat kontinuita vztahu po porodu se vztahem intrauterinálním.    

Instinktivní chování matky posilují mateřské hormony prolaktin a oxitocin, které jsou stimulovány vzájemným kontaktem a v oběhu se udrží nejdéle 20 minut. Neustálý kontakt matka – dítě udržuje tento biologický systém v aktivitě. Stejně jako kojení vytváří základ pro rannou interakci, může k němu napomáhat také nošení dítěte na těle rodičky. Princip obou forem kontaktu je v podstatě stejný. Dochází zde k častému očnímu kontaktu, matka ihned reaguje na tělesné i zvukové projevy dítěte, saturuje se potřeba rytmu čímž se dítě uklidní a aktivizuje se hormonální disponovanost k mateřství.

Předčasné narození miminka

Podle profesora Z.Matějíčka předčasné narození znamená riziko nejen pro vztah matka – dítě, ale také pro komunikaci s okolím předčasné narození, protože se může stát, že se včas nenastartuje instinktivní rodičovské chování. V tomto případě je také negativním faktem skutečnost, že nedonošené děti se umístí do inkubátoru, a není zachován tělesný kontakt. V Americe byla prováděna tzv. klokaní studie, kdy na klinice v Jižní Americe v důsledku nedostatku inkubátoru vázali nedonošené novorozence na tělo matky, a časem se ukázalo, že tyto děti prospívali mnohem lépe, než děti umístěné v inkubátoru. Na tomto příkladu je patrné, jak je pro novorozeně důležité, aby vztah s matkou, který prožíval již v prenatálním období, měl přímou návaznost i po narození.

  • Synchronizace pozornosti a afektu

vede ke zkvalitnění vztahu. Spočívá v tom, že vyšle–li jeden z dvojice signál a druhý mu věnuje pozornost. Matka vnímá pokles a vzestup pozornosti dítěte a přizpůsobuje se mu. Vzájemné reakce pak bývají pozitivní i adekvátní. ,,Tím se postupně stabilizují funkční signály, repertoár se rozšiřuje a posiluje se pocit jistoty, jejich sebedůvěra a formuje se celkově pozitivní atmosféra pro vzájemnou komunikaci.“ (34, 40) ,,Interakční synchronie je pro úspěšnou socializaci dítěte – jeho začlenění do lidského – společenství důležitější než pozdější a nápadnější ,,výchovné“ postupy.“ (34, 40)

Na synchronii rané interakce má vliv disponovanost dítěte, čili kvalita a funkčnost jeho smyslů. Na straně matky je důležitá především osobní zralost, sebedůvěra, zdraví, přiměřený odpočinek a množství dětí, o které pečuje. Duševní rozpoložení matky má základní význam pro přijetí dítěte a interakci s ním. ,,Žena by měla prožívat těhotenství jen v případě, že je pro mateřství připravena a dítě skutečně chce. Negativní psychická vyladěnost matky je jedním z nejvýznamnějších rizikových faktorů pro prenatální vývoj dítěte a pro zahájení rané interakce matka – dítě v období před narozením.“ (34, 19)

Na vzájemném vztahu matka dítě se může podepsat také neshoda temperamentu obou aktérů. Péči o dítě s diametrálně odlišným temperamentem může matka vnímat jako více zatěžující. Důležitá je rodinná atmosféra, pomoc rodiny, vytíženost matky a její schopnost a ochota vnímat projevy a potřeby dítěte.  

  

  •  Sociální aspekty

Instinktivní rodičovství vychází z vrozených instinktů, kterými se řídí zacházení s dítětem. Představuje jistotu v konání otce a především matky v péči a výchově svého potomka. Instinktivní rodičovství je předáváno pomocí tradic. Problém je, že staré tradice současná mladá generace rodičů neuznává. Nepřijímá osvědčené a vyzkoušené rady babiček a raději aplikují novodobé metody. Jejich jistota se však záhy tříští o poznatky čerpané ze zkušenosti přátel, záplavy mnohdy protichůdných informací z odborných zdrojů a populárně naučné literatury.

Ve společenství lidí na místo přirozených instinktů nastupuje kultura, která staví na místo reakcí na základě instinktu naučené vzorce chování a postupy. Tak je tomu také v oblasti péče o dítě a jeho výchovu. V čím bohatší rodině dítě vyrůstalo, tím spíše se upouštělo od postupů zakládajících se na intuici. V naší společnosti se ,,včera“ děti vozily v kočárku, spaly ve své postýlce. Jejich potřeby se ihned neuspokojily, nechaly se plakat, aby měly silné plíce a hlavně se nesměly chovat, aby se nerozmazlily. A dnes? Uznávají se opačné postupy, až na to, že ne každý odborník se nechal strhnout novinkami v péči o dítě. Ten radí to a druhý ono. Který novopečený rodič by nebyl zmaten? Výše zmíněné instinktivní rodičovství svou kulturou civilizace dávno zakryla a lidé se musí začít učit být mámou a tátou. 

  • Postoje k rodičovství

Postoj rodičů k dítěti je dán umístěním mateřství v hierarchii hodnot jedince. Jednou z nejpreferovanějších hodnot dnešní mládeže, která si chce především užít život, zajistit se a až po té zplodit potomky, je svoboda. Je nutno dodat, že v současnosti je k tomuto vyvíjen tlak společnosti, protože bez ekonomicko sociálního zajištění nelze dítěti dát vše, co potřebuje. Mnozí vnímají početí potomka jako reprodukční povinnost, a tudíž počnou pouze jedno pečlivě plánované dítě, které je zatíží minimálně. ,,Jedináčka vychovává 20%  českých rodin.“ (8, 70)

 Ač narození dítěte posune své rodiče na žebříčku sociálního postavení o stupínek výše, přesto se především role matky nedočká kýženého společenského uznání. Tato společensky mnohostranně znevýhodněná role může budit pocity nespokojenosti, které jsou v kontrastu s očekáváním společnosti. Péčí o novorozence je žena vystavena určité sociální izolaci. Pár ztrácí možnosti, které měl jako bezdětný, přichází o možnosti neomezeného cestování, turistiky, pěstování rozličných koníčků. Dítě je proto mnohdy chápáno jako hrozba. Může ohrozit vztah rodičů. Možným faktem, jež působí negativně na postoj rodičů k samotnému dítěti, je jeho tělesné či duševní postižení. Mnohdy stačí, že dítě neodpovídá představě rodičů. Je otázkou zda v tomto případě by mohlo uvázání dítěte na těle rodiče pozitivně zapůsobit.

Zpět

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode