Hlavně si věřte, protože Vy jste pro své miminko, ti nejlepší rodiče na světě, vybralo si právě Vás.

Vnímáte obavy, aby jste miminku neublížili?

Aby jste s ním správně zacházeli?

Ale co  to znamená správně v rozmanitosti života a rozmanitosti vztahů mezi námi lidmi ?  Je správně to, že jiná žena na Facebooku má recept na Vaše dítě, že ho má lékař či sestry? Ty mají kompetence v oblasti medicíny, kam jim často není radno zasahovat. Ale na to, jak konkrétně ve vztahu maminka - miminko pečovat odítko, jak mu dávat lásku, něhu, jak s ním manipulovat, jak ho utišit,když musí něco vytrpět (injekce, vyšetření) jste největší odborník vy. Vy jako maminka.

Je to Váš jedinečný přístup k miminku, který on vnímá jako známý, na který se může spolehnout, který očekává, že se bude opakovat. S citem, s láskou a s intuicí k jeho potřebám. Miminka  vyrůstající  v nemocnici, když jsou nemocná, bez péče maminky, jedné osoby, mají naprostou nejistotu v tom, jak s nimi bude další a další sestra manipulovat.

Miminko můžete uchopit jak koliv, vždy ho uchopíte dobře, protože Váš cit Vás vede. Jste čitelná, jistá pro mimi. Pokaždé ho uchopíte stejně.  Pokud mateřský cit a důvěru v moudrost přírody, jak připravila Vaše tělo k mateřství, přehluší rozum se svými často protichůdnými informacemi, domněnkami, vcházíme do nejistoty. Mohou se ozvat také bolesti z raného dětství. A naskočí obava, dělám to dobře?  Jsme u sebe, jsme v rozumu, ne u miminka, miminko se cítí samo, miminko nerozumí, ono hlavně vnímá, vnímá Vaši soustředěnou pozornost vůči němu.  Miminko potřebuje napojení s maminku.

 Tělesný kontkat, Vaši blízkost, pohled do očí,  to je to, co miminko potřebuje. Potřebuje Vaší sebejistotu, o kterou se může opřít. Na což také paní příroda myslela, když mozek rodičky zalila hormonem lásky oxitocinem, aby případné obavy nezahltili její mysl tak snadno. Proto bývají zkušenosti mněkterých maminek,  že před porodem cítí nejsitotu, jak se o takového drobečka postarám? Budu to umět? A v okamžiku porodu toto mizí, náhle jste ponořena ve vztahu s malým drobečkem, vnímáte jeho tělo, zrcadlíte a obavy? O těch již nevíte. Důvěřujte  přírodě, že Vás chrání.

  Studujete všechny možné zdroje, ptáte se lékařů, sester, poradců, vyhledáváte diskuse na netu a dostává se Vám většinou rozdílných informací? A navíc, ještě jste se nezbavili dozvuků nemocniční ,,péče", co jak musíte dělat, aby jste ,,v podtextu" pečovali o dítko opravdu srpávně?. Rady z nemocnice však nekorespondují s Vaším instinktem, s vaším vnímámín potřeb miminka, a s instinktivním natavením novorozenečka, které získalo jako výbavu prozačátky svého života. Pak mimi pláče, vy jste unavená. Naštěstí po odchodu rodičů už maminky často velice rychle zjistí, že jejich institnkt je lepší než balíček rad, se kterým si miminko nesli domů.

Jednoduše vemte drobečka do náruče, když vnímáte, že by potřeboval nakojit nakojte, tak jak je to oboum příjemné, můžete si vlézt  pod peřinu, aby měl tělesný kontkat, teplo, vyhledávat  oční kontkat, hladit ho a  vnímat jeho tmalé tělíčko na svém těle. Když bude mít potřebu spočine u Vás, usne, najde si prsíčko a nanapá se, je to Vaše chvilka, kdy vnímáte sebe navzájem a poteby miminka. Odpočívejte spolu.

Mgr. Kateřina Neubauerová, DiS.

sociální pedagog, terapeut,  

laktační poradkyně - zdravotník

 

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode