5. 10 . 2015 v pondělí - Období vzdoru s nadhledem přešlo v téma ,,Jednoročák a hranice"

05.10.2015 21:20

Na setkání o povídání o vzdoru a co vlastně toto vývojové období znamená v životě malého človíčka, přišly dvě maminky s dětmi. 9 měsíců a 11 měsíců. Maminky se přišly připravit s předstihem na období vzdoru, jak si s ním poradit. Povídali jsme si však hodně o menších dětech, aby ne, když byly na pořadu dne a přítomné.

Hlavním tématem setkání se staly hranice. Období těsně před vstupem do tvz. ,,první puberty" je dítko, zatím poklidné, v ledasčem si nechá říct, avšak občas nepřijímá s povděkem, to co mu předkládáme. Často již chodící kojenec, se umí pěkně ozvat. Získává zkušenosti, jak okolí reaguje na jeho souhlas a hlavně nesouhlas s tím, co mu předkládáme, kam jej vedeme. A když je slovo rodiče nejisté dvakrát ne a potřetí ano, bude při další příležitosti jeho vyžadování urputnější. To je logické, když cítíte, že můžete svůj názor, svou věc,  prosadit, jste odhodlanější, vynalézavější. Pokud však víte, že neporazíte, přizpůsobíte se, zanadáváme si, ale na příště si můžete vyladit očekávání na základě jasné a srozumitelné zkušenosti v dané situaci. Pokud ne, následuje nejistota, neklid.

 Rodič vede a dítko následuje. Tak to má být, protože kdyby vedlo dítko, je to na něj moc a moc velká zodpovědnosti, která jej zneklidní a přivede do zmatku. Rodiče jsou pro dítě jistotou jako pro řidiče bílá krajnice na silnici, kterou jinak obklopuje tma. Také se plně spoléhá na ni, protože ví, že za ní vjet je nebezpečné. Bílá čára na kraji silnice nám říká, kam můžeme a kam ne. Dokonce uprostřed silnice nám v některých místech zakazuje předjíždět. A posloucháme ji, protože víme, že pokud ji neposlechneme, můžeme spadnout ze srázu, do příkopu a nebo způsobit autonehodu.  Ve výchově však málo kdy nastává v současné společnosti situace, že pokud nedáme jasnou hranici, je tu nebezpečí. O to je těžší si uvědomit, že hranice je opravdu důležitá. Pokud nejsou nastavena pravidla soužití, řád, dítko se nenaučí jej respektovat. Nevejde se do hranic a očekávání společnosti, do které roste. Obvykle pak narazí ve školce , ve škole či v práci na to, že nebude schopné akceptovat povinnosti, respektovat autoritu učitele (avšak učitele, který dokáže dítě vnímat, jeho názor, nápady, připomínky, motivace, dokáže diskutovat  a nestát na podstavci, jako že on je tu ten chytrý, to není moderní pedagog. Dítko může vyjádřit svůj názor, ale do školy přijít včas musí, např.)  A toto se začíná formovat ve chvíli, kdy dítko začíná slézat z klína. Chce poznávat, ale někdy to není možné, někdy by mělo přeci jen na klíně setrvat.

Ale i hranice a řád věcí lze nastavovat s vnímáním potřeb a rytmu dítěte.  Pokud je řád v souladu s postoji a životní filosofií rodiče, je lépe udržitelný, než-li pravidla stanovená jen tak, aby byla a nebo, že se to píše.   Dítko rádo šlape do vody? Vezmeme si holínky. Chce papat čokoládu, když jí papá tatínek, tak ji nebude tatínek papat před dítětem. Kdy dodržíme určitá pravidla soužití, děti si na ně zvyknu a v období vzdoru je budou dokonce vyžadovat.

Současné rodiče malých dětí,  vedli jejich rodiče dost přísně. To smíš a to nesmíš. Zároveň se však většinou, nepozastavili na tím, jak jim je. My jako rodiče můžeme vést dítko v řádu a ne v chaosu,  aby mělo pocit jstoty očekávaného ve vztahu s maminkou a s tatínkem, ale co můžeme přidat, je porozumění a svoboda adekvátního vyjádření emocí, možnost komunikace. Mohli jste Vy vyjádřit, že se Vám rozhodnutí rodiče nelíbí? Svůj vztek, ukázat slzičky? Vaše dítko  může, i když občas musí také poslechnout.

 Pokud si uvědomíte a zpracujete  své pocity vzteku, lítosti z dětství, jež Vás nyní vedou k odmítání hranic vlastním dětem a vnímající hranice jako špatné, získáte  sebejistotu při stanovení požadavku na dítě, zjistíte, že nenaplňujeme jen polovinu potřeb malého dítěte, ,,pouze jistotu v jasné Ano a NE rodiče, pevnost a řád" ale dáváme mu také svobodu vyjádření emocí, možnost emocím porozumět, dialog,  porozumění a můžete pěstovat lásku bez podmínek, mám tě rád, i když se vztekáš, a rozumím ti. Naplňujeme všechny potřeby, které děti mají.  Malé děti křikem, větší již slovy mohou povědět, proč se jim Vaše rozhodnutí rodiče nelíbí. A když komunikujeme, lze dojít ke kompromisům, tam kde to lze, a tam kde ne, je zde možnost dát dítěti pocit přijetí i s emocí vzteku, k jejímu vyjádření a pochopení. 

 Řešíte svou důslednost a vzdorovitost dítka? Přijďte si ne jen o tom povídat 13. 10. od 10. 00 hodin do Baby Officu na Praze 4 - Krč.

Volně a svobodně se lze s jistotou  pohybovat v mezích hranic,  které nám stanoví přírodní podmínky, osobní limity, společnost a rodiče nás učí tyto hranice kriticky přijímat.

Katka Neubauerová

Zpět

Novinky

Přihlaste se k odběru novinek:

 

 

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode