Cíle, východiska a hypotézy

18.02.2010 22:37

 

 

Cíle

Nošení dětí na těle rodiče je dle mého názoru výborná věc. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že přináší především příjemné chvíle a hlavně krásné vzpomínky. Nošení v šátku bych doporučila každé mamince, avšak ne každá by byla alternativnímu způsobu přepravy miminka nakloněna. Říkám si, co člověka přivede k tomu, že se rozhodne šátek použít? Mám kamarádku, která je také maminkou. Šátek jí vychvaluji, jak se dá, doporučuji, avšak ona, ač dětství strávila pod vlivem tzv. chladné výchovy, k první dceři má láskyplný přátelský vztah, odmítá vůbec připustit, že by dítě, které nyní čeká, do šátku vložila. 

Pár měsíců před početím mé dcery vypracovávala spolužačka na vysoké škole seminární práci zabývající se nošením. Rezolutně prohlásila, že své dítě jednou nosit bude. V tu dobu jsem byla nošení také nakloněna, ale téma šátku šlo naprosto mimo mě. O tom, že budu šátek používat jsem byla vnitřně přesvědčena až v době těhotenství. Dá se říci ,,Prostě jsem věděla, že budeme nosit.“ Zprvu jsem si vůbec neuvědomovala pro a proti, bylo tu pouze mé vnitřní přesvědčení. Abych ustála protiargumenty rodiny a své vnitřní nejistoty spojené s nošením, na místo možnosti se vzdát svého úmyslu nosit, jsem se rozhodla získat o problematice co nevíce informací.

Téma nošení dětí v moderní společnosti skýtá mnoho nezodpovězených otázek a teprve při zpracovávání bakalářské práce jsem si uvědomila, že problematika integrace tradičního přístupu k péči o miminko do podmínek moderní doby je záležitostí multidisciplinární. Nehraje tu roli pouze pedagogicko psychologický aspekt, ale také sociálně ekonomické klima celé společnosti a konkrétně té které rodiny a dále postoje k rodičovství a trendy civilizované společnosti. To vše se může neblaze podepsat na konečném dopadu nošení dětí v šátku na psychomotorický vývoj jedince.

Prvotním cílem mělo být dokázat, že šátek nemá negativní důsledky svého působení. Až během prohlubování znalostí daného tématu jsem dokázala nahlédnout na věc také kriticky. Na základě čehož jsem podstatně rozšířila množství a rozsah cílů. Nyní již vím, že jsem si vybrala téma, které má mnoho stránek hodných prozkoumání. Výzkumný rámec je celkem široký. Jistě by se dal rozpracovat do několika podrobnějších výzkumů.

Cíle bakalářské práce jsou následující: 

1.      Podle získaných údajů zhodnotit, zda má šátek místo v primární prevenci sociálně patologických jevů a jakým mechanismem se zde uplatňuje.

2.      Zjistit, zda má nošení dětí na těle rodičů vliv na formování temperamentových vlastností dítěte.

3.      Pokusit se zmapovat specifika matek, které se rozhodly nosit dítě připoutané na svém těle.

4.      Na základě výsledků výzkumu sestavit východiska pro praxi nošení dětí v šátku a pro primární prevenci sociálně patologických jevů zaměřenou na nejranější věk dítěte.

5.      Přispět k šíření povědomí veřejnosti o možnosti nosit dítě uvázané na těle rodiče, avšak zároveň poukázat na možné negativní dopady v kontextu s podmínkami postmoderní civilizace.

 

Východiska

Při formulaci hypotéz a koncepci dotazníku jsem vycházela z teoretické části této práce a mnohých poznatků týkajících se vlivu stresu na jedince v důsledku flustrace základních psychosociálních potřeb, mechanismy adaptability novorozence a kojence, z dostupných informací ohledně temperamentu i z poznatků praxe ,,šátkování“ a v některých případech také ze své vlastní zkušenosti s nošením dcery Aničky v šátku.

  •          Prvních 28 dní života dítěte je období adaptace na nové prostředí. Příroda jej vybavila pro usnadnění nutnosti se přizpůsobit novým podmínkám vrozenými reflexi mimo jiných Moroův reflex udržování rovnováhy a reflex uchopovací. Primárním orgánem dítěte je v této době kůže. Uložením novorozence do šátku mu maximálně přiblížíme podmínky nitroděložního vývoje a tím snížíme stres v důsledku frustrace při adaptaci na nové podmínky.
  •            Dítě se musí naučit zvládat jistou míru stresu, při čemž se učí adaptaci. Zde vycházím z poznatků dr. Jiřiny Prekopové, která předpokládá, že děti v šátku se adaptaci nenaučí vzhledem k faktu, že moderní rodič má spíše tendenci se přizpůsobit dítěti. Předpokládám, že pokud bude dítě druhorozené a více nošené v šátku, negativní dopad podmínek moderní společnosti bude na jeho schopnosti přizpůsobení se nižší, protože maka už nebude mít možnost se mu plně přizpůsobovat vzhledem k nutnosti péče o sourozence. 
  •         Ohledně vlivu nošení dítěte v šátku na temperament vycházím při konstrukci dotazníku z výzkumu Thomase a Chesové. Použila jsem jejich členění temperametu na jednotlivé temperamentové kategorie. Mou domněnku o možnosti pozitivního či negativního ovlivnění jednotlivých složek ,,šátkováním“ posiluje jejich poznatek, že temperament může být vlivem okolí modifikován, nebo dokonce změněn. Hamer a Copeland ve své knize zaujímají podobné stanovisko, kdy tvrdí, že temperament není při narození zcela hotový, ale dotváří se během života jako odezva na prostředí.
  •            Z dosavadních poznatků z praxe ,,šátkování“ jsem čerpala při konstrukci hypotéz týkajících se vzdělání a věku matek, kojení a postojů rodičů k ,,šátkování.“ Také z již zrealizovaných výzkumů, které by měly být znovu potvrzeny mým průzkumem. Jedná se o kvalitu nálady v kontextu s nošením dětí na těle rodiče.

 

 

Hypotézy a výzkumné otázky

Hypotézy, na jejichž základě, byl koncipován dotazník pro maminky (příloha 3), lze rozdělit do tří skupin podle toho, ke kterému z aktérů vztahu se vyjadřují. Jsou to dítě, matka a možnost vlivu nošení dětí v šátku na vznik výchovných problémů.

 

A.    Hypotézy vztahující se k dítěti

1.      Děti, které jsou nošené v šátku, budou vykazovat v tabulce A, týkající se období šestinedělí, nižší skóre adaptability než v tab. B.

2.      Děti nošené v šátku druhorozené a více budou v tab. B vykazovat skóre adaptability nižší minimálně o 0,5 než v tabulce A.

3.      Skóre intenzity reakce v tab. B bude u dětí z experimentální skupiny nižší minimálně o 0,5 než u dětí nenošených v šátku.  

4.      Děti nošené v šátku budou vykazovat v tab.B vyšší skóre vnímavosti o 0,75 než děti nenošené v téže tabulce.

5.      Děti nošené v šátku budou lépe soustředěné než děti nenošené. V  tab. B budou vykazovat nižší skóre soustředění o 0,75.

6.      Rozdíl skóre citlivosti a první reakce mezi nošenými a nenošenými dětmi bude v tabulkách B maximálně 0,3.

7.      Nošené děti budou vykazovat v tab. B minimálně o 0,5 vyšší skóre aktivity než děti nenošené. 

8.      Děti nošené v šátku budou vykazovat skóre pravidelnosti rytmů v tab. B nižší než v tab. A minimálně o 0,5.

9.      V tab. B budou mít děti z experimentální skupiny skóre kvality nálady minimálně o 1 větší než děti ze skupiny kontrolní.

10. Ve skupině nošených dětí se nebudou nacházet děti nechtěné matkou. 

 

B.     Hypotézy vztahující se k matce

11. Matky nosící své děti v šátku odpovědí na otázku, zda se cítí duševně vyčerpané, v nadpoloviční většině nikdy ne a ano zřídka.

12. Na zvýšení duševního vyčerpání matky má podíl vyšší skóre jak 3 následujících složek temperamentu dítěte: intenzita reakce, adaptabilita, pravidelnost rytmů a první reakce.

13. Ve skupině matek nosících dítě na svém těle se bude vzdělávat více jak 50% žen v oblasti psychosociálního vývoje dítěte

14. Ve skupině experimentální bude minimálně 45% vysokoškolsky vzdělaných žen

15. V experimentální skupině uvede nadpoloviční většina matek, že necítí výchovné problémy se svým dítětem.

 

Zpět

Vaše názory a připomínky ke článku

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

 

 

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode