Možnosti posílení tradování rodinné historie

03.11.2010 00:04

Posledním z cílů diplomované práce je nastínění možností, jak posílit vědomí rodinné historie. V příbězích seniorů často děti nenaslouchají a senioři nevypráví. Nabízí se tedy otázka, koho spíše motivovat k tradování rodinné historie? Myslím si, že děti. Ty, když se zeptají, zcela jistě se jim dostane odpovědi. Jak je v teoretické části uvedeno, jsou to právě senioři, jejichž úkolem je předávat rodinné dědictví ve formě příběhů budoucím generacím. Budou to oni, které potěší, že mají posluchače. Současní senioři, osmdesátníci a víceletí jsou lidé, kteří zažili první republiku, první světovou válku, meziválečné období a druhou světovou válku. Mohou podat svědectví, které se mladší generace mohou dovědět pouze ze sdělovacích prostředků. A to bez emocí a autenticity, kterou nabídne přímý účastník dění v přímém kontaktu.   

V současnosti je akcent na výkon, důraz na individualitu jedince. Časy, kdy rodinný původ předurčoval možnosti jedince, jsou dávno pryč. Proto je nutné hledět dopředu a snažit se uspět. Na rodinnou minulost se pozapomíná. Generace vnuků a pravnuků žijí v naprosto odlišných podmínkách než respondenti a jejich rodiče. Je pro ně nepředstavitelné také to, jak skromní jejich dědečci a babičky museli být. Děti si neumí představit, že žili v chudobě, bez spousty hraček a elektrotechniky, bez níž by se oni neobešli. Jak to že jim tyto věci nescházeli? Automobil neměl každý. Ani dospělý, který si užívá vymožeností nejmodernější techniky, si už nedovede představit, jak by dnes mohl bez ní existovat. Nepostradatelným se mu zdá být automobil, počítač, televizor, mobilní telefon atd. Jak by to pak měli chápat ti nejmladší? Vyprávění prarodičů se jim zdá být jako z jiného světa, který není nutné poznat. Ale pravda je opakem. Zjistit, že bylo možné přežít bez myčky na nádobí, bez pračky nebo bez auta, je přínosné a podnětné pro to, aby měli potomci přinejmenším dvě varianty, jak si lze zařídit vlastní život.

Není možné hovořit pouze o nezájmu potomků o rodinnou minulost a o vyprávění prarodičů. Spíše je to nedostatek kapacity pozornosti, kterou zahlcují podněty útočící z televize, rádia, reklam a supermarketů. Ty stahují člověka od vyšších hodnot k pozemským, konzumním potřebám, kterými jsou víra, láska nebo rodina. V Bibli se píše: „Když jsem u tebe, nevábí mne země. Jsem-li na zemi, nevábíš mne ty.“ Člověk na hoře je člověk duchovní, který se snáze ubrání nabídce a možnostem, které současná společnost nabízí. A člověk na zemi je člověkem konzumním. Který pro konzum nedokáže dosáhnout na duchovní hodnoty. Zároveň se člověk duchovně založený lépe vyrovná se světskými potížemi. Respondenti, pro něž měly rodové kořeny význam, byli věřící. Tito lidé se aktivně starali o rodinné vztahy, pořádali sjezdy rodáků, byli se dívat v rodišti svých předků a rodinné stříbro pro ně mělo svůj význam. Někteří ho dokonce chránili a snažili se, aby nezapadlo v zapomnění. Opět to byli rodiny věřících. Příběhy respondentů ilustrují situaci, která je v současnosti. Naše společnost byla zbavena víry. Oni a jejich děti jsou věřící, avšak vnoučata a pravnoučata již ne. Možná i to je důvod, proč potomci přestali jevit zájem o svou rodinnou historii. Od vyšších hodnot, byli převedeni k těm nižším. Jsou již v tomto duchu vychováváni.

V současné době žijí děti v blahobytu. Již se nemusí omezovat pro druhé. Mají vše, nač si vzpomenou. Nemusí zakoušet strach o život svých blízkých a o svůj. Žijí v míru a ve svobodě. V tomto světě plném možností se musí chtě nechtě posílit kotva života, kterou je rodina. A čím je člověk více včleněn do své rodiny, rodu, tím spíše se dokáže orientovat ve světě a cítit pocit jistoty. Na problém podmínek výchovy dětí v postmoderní společnosti reaguje dr. Jiřina Prekopová svou terapií pevným objetím, která zasahuje jádro problému moderního člověka. Vzájemné odcizení, ztráta rituálů a ztráta pocitu jistoty a bezpečí pramenící z rodičovské vazby. Ta je uvolněna právě v důsledku podmínek technické postmoderní společnosti. Lze posílit hodnotu rodiny vedením rodičů, aby místo náhradních uspokojení jako je lahvička, dudlíček nebo televizor nabídli dítěti svou náruč a svůj čas. Dítě nemusí mít vše, nač si ukáže. Když bude cítit lásku rodičů, snadno se konzumních věcí vzdá. Na místo uspokojení z nákupů, automatů nebo počítače bude cítit pocit jistoty a bezpečí pramenící ze vztahů v rodině.

V současné době se rozmohla síť mateřských center, kde se provádí edukace rodičů ve všech oblastech týkajících se dětí a rodičovství. Je to také prostor pro podnícení mladých rodin k zamyšlení nad významem rodových kořenů, udržování rodinných tradic a péči o příbuzenské vztahy mezi členy širší rodiny. Zájem o rodinnou historii a obnovení tradic lze docílit edukací o jejich efektu na jedince a rodinný systém. Role rodiče přináší nový pohled na svět, rodinu a život vůbec. Je zde prostor pro „správný začátek.“ Zakládání rodinných rituálů, do nichž lze zakomponovat také širší příbuzenstvo. Avšak předpokladem jsou dobré rodinné vztahy. Bez nich se rodinné tradice nenaváží.

V případě dětí lze posílit zájem o rodinnou historii v rámci výuky dějepisu. Jak se v některých příbězích ukázalo, zájem o rodinnou historii se snoubil se zájmem o dějepis. Jedno podněcuje druhé. Dějinnost je vnímána jako reflektované vpletení jedince do dějin. ( dithlei????) Ve vyprávění respondentů bylo patrné, že silné rodinné příběhy přímo vybízely k zájmu o rodinnou historii. Chtít pochopit podmínky, v nichž žili předkové, které jsou tak často připomínány, je přirozené. Lze však dovést k zájmu o rodinnou historii mladé lidi, jejichž rodinná minulost není zvláštním příběhem vystupujícím z řady těch běžných, někdo by řekl nezajímavých? Podnítí zájem dítěte o rodinnou historii, dostane-li za úkol v rámci výuky dějepisu, občanské nauky nebo prvouky vypracovat strom rodu a zjistit, jak jeho předci žili? V tomto směru by byl zajímavý průzkum, jak dalece děti tento úkol pobídne v trvalejším zájmu o rodinnou historii. Kolik jich u pátrání po rodinných kořenech zůstane.

     Staří lidé jsou nositeli tradic a osvědčených způsobů jednání (Říčan 2005/318) a této role by si měli být vědomi. Jejich pocit spokojenosti plyne ve stáří ponejvíce ze vztahů s rodinou. A proto by na nich měli pracovat už od té doby, co děti „vyletí z hnízda.“ Později se stává jednou z  nejdůležitějších životních hodnot pro seniora vztah s vnoučaty. V tomto směru je dobré opět poukázat na pozitivní působení tradiční podoby svatby na rodinné vztahy. Jednou z příčin rodového vykořenění je upouštění od tradičních rituálů a rodinných rituálů vůbec. Pokud se v rodně nějaké udržují, rodiče dospělých dětí by měli myslet na to, jak tradice zachovají a přizpůsobí stávající rodinné situaci. Dle Říčana jsou to právě senioři, kteří by měli pečovat o mezigenerační vztahy. Snažit se být na blízku, ale na druhou stranu zachovat odstup. (Říčan 2005/        ) Ve společnosti, která se dívá na stáří skrze prsty, protože z něho má strach a protože si ho necení pro sníženou výkonnost, je nutné jeho prestiž obnovit a vyzdvihnout jeho původní význam pro, rodinný systém a pro společnost vůbec. Prostředkem může být osvěta široké veřejnosti ale i výuka na školách, aby mohli děti stáří lépe porozumět.

 

 

Zpět

 

2.  Poradenské a terapeutické působení

 Genealogie je součástí psychoterapeutické práce. Pomáhá člověku zažít spletitost příbuzenských vztahů. Z hlediska systemiky má každý jedinec v rodinném systému své místo. A rodinné konstelace považují jedince za součást celku a jejich terapeutická síla tkví v zážitku uvědomění si vlastního místa v rodinném systému.

Genealogie nabízí prožitek přesahu vlastního života. Minulost a budoucnost má intimní rozměr vyplněný předky a potomky, s nimiž jsme spřízněni. Příbuzenství nás umisťuje do sítě sdílení. Grafickým znázorněním rodokmenu lze vnímat vztahy a události z jiné perspektivy a lépe porozumět, jak se udály v  průběhu generací. Genealogie je grafický záznam doprovázený subjektivní interpretací vyprávěného rodinného příběhu. Toho využívá narativní přístup terapeuticky. Nejednoznačnost vyprávěného příběhu dává možnost jej převyprávět. Terapeut tak pomáhá rekonstruovat životní příběh klienta.

A především představíme-li si prostřednictvím znázornění řady předků počínaje matkou, konče Evou, počínaje otcem, konče Adamem, máme před sebou zdroj síly, z něhož lze čerpat pro povinnosti vycházejících z životního poslání muže a ženy jako otce a matky. 

Pomocí figurantů prezentuje PhDr. Jiřina Prekopová svou teorii pevného objetí, kdy prostřednictvím sestavy demonstruje, kde má který člen rodu své místo v rodinném systému – otec, po jeho levici matka a po její levici prvorozené dítě, pak druhorozené atd. Zde demonstruje zároveň směr dávání a braní. Děti berou a rodiče dávají, nikdy to nesmí být naopak. Uvědomíme-li si svou pozici v rodinném systému a zároveň si uvědomujeme jeho zákony, můžeme je vědomě respektovat. Na tomto předpokladu stojí terapie pevného objetí. 

Z teorie

  

 1. Pedagogické působení

 Společnost pomalu stárne a negativní postoj, ageizmus, k nejstarší generaci je stále více alarmující. Generace se vzdalují jedna druhé. Proto Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vypsalo v roce 2005 výběrové řízení na zhotovení Národního programu přípravy na stárnutí na období let 2003 až 2007. Dotace byla nakonec přidělena projektu Mezigenerační vztahy a stárnutí, který vznikl ve spolupráci Kruhu Obecné a Občanské školy s Diakonií Českobratrské církve evangelické. Program je určen učitelům občanské výchovy a základů společenských věd.

Projekt seznamuje se všemi aspekty stáří a snaží se, aby děti byly schopné nejstarší spoluobčany pochopit, jednat s nimi ohleduplně a empaticky na základě jejich potřeb. Dále se snaží nabourat předsudky a stereotypy společnosti vůči stáří. Cílem je navodit racionálně pozitivní vztah ke stáří a toleranci a pochopení jeho problematiky. Evropská unie definuje projekt v prvé řadě tím, že staří lidé prožili celý svůj život a mohou vyprávět spoustu příběhů a právě v tomto kontextu je pak dobré si uvědomit veškeré zdravotně sociální problémy, které se ke stáří pojí.

 V rámci projektu se probírají také mezigenerační vztahy v rodině, protože ty dobré přispívají k  adaptaci člověka na stáří a k přijetí vlastní smrti. A jedině ten prarodič dokáže být vnoučatům dobrým a moudrým vypravěčem života, který je srozuměn se svou vlastní smrtí, tudíž vyrovnán s tím, jak prožil vlastní život. Konstruktivní postoj ke stáří ovlivňuje pozitivně vztahy v rodině a v sociální síti, jež člověka obklopuje. Ty jsou pak předpokladem vyšší kvality prožívaného života.

Jak probudit zájem dětí o vyprávění rodičů a prarodičů o rodinných kořenech? A jak k vyprávění přimět prarodiče a rodiče? V souvislosti se školní docházkou lze podnítit u žáků zájem o hledání rodových kořenů v rámci předmětů prvouka, dějepis, občanská nauka, biologie a osobnostně sociální výchovy a všude tam, kde si lze uvědomit, že něco pochází z něčeho – geneticky podmíněné vlastnosti, charakterové vlastnosti a historie vůbec. Je dobré nechat vyprávět ty, kteří chtějí mladým generacím něco říci. Ti vlastním příběhem mhou přimět děti, ale i rodiče a prarodiče k otevření a vyprávění vlastního rodinného příběhu. Vyprávění o vlastní minulosti, zážitcích a zkušenostech znamená pro starého člověka jistotu a bezpečí vycházející z pocitu sounáležitosti s posluchači, s rodinou. Možnost vyprávět o prožitých traumatech, osobních a společenských tragédiích, které prožil, má pro zatížené uklidňující efekt a pomáhá následujícím generacím, aby nemuseli žít pod tíhou jejich břemene. V současné době se například hovoří především o tzv. druhé generaci, o dětech rodičů, kteří za druhé světové války ztratili rodiny a byli vězněni v koncentračních táborech.

  

 

Na této stránce je uveden závěr mého průzkumného šetření co se týče možností posílení tradování rodinné historie. Zde je prostor pro  vyjádření Vašeho názoru a nebo  sdílení vlastní zkušenosti, která by zmíněný text víceméně ilustrovala a nebo naopak vyvracela.

Děkuji Kateřina N.

Vaše názory, zkušenosti a připominky k uvedeným možnostem posílení tradování rodinné historie

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Mgr. Kateřina Neubauerová, DiS.

sociální pedagog, terapeut,  

laktační poradkyně - zdravotník

 

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode