Rodinná soudržnost a kontakty

02.11.2010 23:58

 

 V první fázi analýzy získaných dat jsem rozdělila příběhy respondentů na dvě základní části dle míry koheze rodinných vztahů, jak je vnímá respondent. Příběhy s pevnými rodinnými pouty jsem následně rozdělila do pěti podkapitol – příběhy s rodinnou sounáležitostí, kde se zároveň traduje rodinná historie, příběhy rodin, v nichž se nevypráví, příběhy emigrantských rodin, rodin bez potomků a vyprávění dvou sester. Zde jsem měla možnost srovnat převyprávění jedné rodinné historie dvěma členy téhož rodu.

 V rodinách s vnímanou optimální soudržností dominují časté rodinné vztahy, přičemž důležitou roli nehrály až tak tradice přechodových rituálů jako spíše neformální pravidelná setkání. Tradice držení svátků byla soustředěna spíše do uzavřeného prostředí nukleárních rodin. Silná rodinná pouta byla především v rodinách s těžkými životními podmínkami, kdy bylo nutné se stmelit, aby se rodina uživila, přežila nebo si zachovala vědomí svého původu v cizí zemi. Rodinné příslušníky v příbězích stmeloval silný osobní příběh nejstaršího žijícího člena. Silný příběh je v tomto případě myšlen příběh osobní nebo rodinná tragédie. Obecně lze říci, že osobní tragédie členů rodu podněcují k jejich připomínání. Jsou v nich obsaženy hodnoty, které na posluchače působí. V těžkých životních podmínkách se dle vyprávění semkla hlavně početná koalice sourozenců. V nich se formovaly hodnoty: skromnost, solidarita, statečnost, ohleduplnost, altruismus a empatie. Rodová kontinuita v přímé linii byla posilována dobrými mezigeneračními vztahy a péčí starších členů generace o rodinné vztahy ale také úctou dětí vůči rodičům, která „byla zvykem“, jak udávají respondenti. Naopak rodinné vazby slábly vlivem rozvodu v rodině nebo rozstěhováním členů rodiny na delší vzdálenost. (Tab. 1) Povolovali také v důsledku přílišné zaneprázdněnosti potomků a v důsledku odlišných životních podmínek. Slábne schopnost porozumění a ochota mezigeneračního naslouchání. Rozstěhování členů rodiny v mnohých případech nemělo na pocit rodinné soudržnosti negativní dopad. A to zejména v rodinách emigrantů a tam, kde se udržovaly rodinné tradice a vědomí rodinné historie cíleně.  

V rodinách, kde se nevypráví, a přesto jejich nejstarší členové mají pocit, že drží pospolu, se celkem dost dbá na tradice. Rodové kořeny sice respondenti vnímají jako méně důležité, nicméně rodinné stříbro pro ně význam má. Rodiště a tradice také. Myslím si, že přesto jsou rodinné kořeny pro tyto lidi důležité, avšak si to neuvědomují. Neuvědomují si to, protože žijí přítomností. Teď a tady. Nejdůležitější jsou pro ně kontakty a vztahy mezi žijícími členy rodiny. Pokud ty jsou v pořádku, čerpají sílu z kontaktu s širší rodinou. Při společných chvilkách se mnohdy zabrousí do dob dávno minulých. Rodina, pojatá jako fungující uzavřený systém dává energii svým členům a sama ji čerpá z rodových kořenů.

 

 

Faktory podporující

rodinou soudržnost

Faktory oslabující 

Rodinou soudržnost

Úcta k rodičům

Rozvod

Vědomí rodinné historie

Podmínky života ve městě

Vědomí významu rozhodnutí

 předků

Zaneprázdněnost potomků

Silný příběh člena rodiny

Absence přechodových rituálů

Těžké životní podmínky –

 vesnice, zemědělství

Nedostatek vzájemného 

Porozumění

Emigrace

Alkoholismus

Rodiny s větším počtem dětí

Konfliktní vztah mezi rodiči

Častá setkání širší rodiny

Akcent na nukleární rodinu

                                     

                              Tabulka 1. Faktory, které v příbězích ovlivňovaly rodinnou soudržnost

 

Poslední podkapitola analýzy příběhů porovnává proměnné v příbězích dvou sester s bohatou rodovou historií sahající do doby po bitvě na Bílé hoře. Porovnání bylo velmi podnětné. Vyprávění sester je příběhem rodiny, která se musela uchýlit do emigrace, aby si mohla zachovat svou víru. V cizí zemi se po generace pěstovalo vědomí příslušnosti k českému národu. Pěstovaly se české tradice a zvyky. V rodině starší ze sester přechází rodinná historie dál na syna a jeho dceru a u mladší, jako by se zastavila v její generaci. Syn o historii rodiny nejeví zájem. Pani je z toho zklamaná. Domnívám se, že jedním z možných důvodů, proč u jedné ze sester tradování rodinné tradice pokračuje a u druhé se pozastavuje, přestože má potomka, byla kvalita vztahu mezi snachou a tchýní. Tradice rodinných vztahů jde po ženské linii. Obě respondentky mají pouze jednoho syna. Tuto tradici v jejich rodinách měla převzít snacha, která může rodinnou historii buďto dále podporovat a skloubit se svou a nebo naopak. Druhým významnějším rozdílem ve vyprávění oslovených sester bylo pojetí vyprávění, kdy v příběhu starší ze sester byl dán akcent na rodinu jako celek a ve druhém příběhu spíše na osobní příběh a jednotlivce. Nutné je zmínit také to, že starší ze sester se zajímá o dějepis.   

 Podkapitola pojednávající o rodinách s nízkou vnímanou rodinnou soudržností je rozdělena na základě pohlaví vypravěče. V příbězích mužů a žen s rodinami, jejichž kohezi vnímají jako slabou, lze nalézt fakta, která by odlišovala vyprávění obou pohlaví. V podání mužů je patrná absence tradice přechodových rituálů a méně časté rodinné kontakty. Lze říci, že se pěstuje tradice rozvolněných vztahů, které přecházejí v pobočné příbuzenské linii z generace na generaci. Lze hovořit o negativním vzoru, kterým jsou rodiče a jejich sourozenci svým dětem. Muži mluví o tradici řemesel. Nezmiňují se však o rodinných tradicích setkávání. Mezi nimi je výjimkou pan Jaroslav, který je ženatý a svou rodinu popisuje jako soudržnou.

V rámci nesoudržných rodin je zřejmé rozstěhování členů rodiny na velké vzdálenosti a absence přechodových rituálů, která prohlubuje propast mezi jednotlivými členy rodiny. Zde mám na mysli zejména tradici pohřbu. Vyprávění seniorů, u nichž je opouštění od tradičních rituálů takřka tradicí, je smutné tím, kolik bolesti ze ztráty blízké osoby musí být uloženo v nitru členů této rodiny. Počínaje od pana Josefa přes jeho děti, vnoučata a pravnoučata. Nebyla bych schopna si uvědomit, kolik a jaké bolestivé emoce mohou přetrvávat v lidech, kteří se náležitě nemohli rozloučit se svým zemřelým blízkým, kdybych neměla tu možnost zažít v rámci výcviku terapie pevným objetím rozloučení se zemřelou babičkou. Nevyplakaná bolest, lítost, pocity viny a prázdnota jsou uloženy v nitru člověka. Ten je jimi zatížen a musí je nést jako balvan po zbytek života, aniž si to uvědomuje. Po ukončení procesu rozloučení nastává psychická úleva. Vzpomínka na předka je lehčí, není obtěžkána vinou, lítostí ani rozhořčením. Snáze se pak o zemřelém hovoří. Lidé si připomínají pouze vzpomínky vzbuzující kladné emoce. Vzpomínky opředené bolestí, studem a prázdnotou nechají raději zapadnout v mysli. Tak se může z vědomí potomků vytrácet jedna generace předků za druhou. Potomci se nebudou moci opřít o zemřelé, ani o žijící, kteří nebudou připomínat své zemřelé, aby si spolu se vzpomínkami na ně opětovně nevyvolávaly špatné pocity, rádoby zapomenutou, bolest a úzkost.

V některých příbězích s nízkou rodinnou soudržností byl dominantní přenos tradic  v linii muže. Je to tradice řemeslné dovednosti a tradování rodinné historie, která se přenáší ob generaci z dědů na vnuky. Tradice předávání řemesla je tradicí mužskou, muži zajišťovali obživu rodiny, je zmiňována tradice přecházející po mužské linii. V současné době trochu ztrácí na svém původním významu, protože finančně zajistit rodinu dokáže také žena. Dle Vágnerové v Čechách podléhá výběr povolání rodinné tradici, protože si ho mladí volí v  pubertě, kdy je dle zmíněné autorky vysoká míra identifikace s rodiči v oblasti výkonové a profesní. (Vágnerová 2000/278) Pro kohezi linie muže či ženy může tradice přebírání řemesel působit pozitivně na posílení soudržnosti daného subsystému v rámci rodiny, kdy je společné téma navíc pro vzájemnou komunikaci. Skrze společný zájem se utváří pocit sounáležitosti v rámci daného subsystému žen či mužů.

Příběhy mužů vdovců spojuje absence nejstarší ženy rodu. Přičemž právě k ženským záležitostem patří péče o vztahy v rodině. Identita ženy utvářena zejména prostřednictvím vztahů. (Vágnerová 2000/ ) Zřejmě protože ženy jsou od přírody více společenské a jsou obdařeny větší citlivostí na vztahy uvnitř skupiny než muži. (Kubátová) A tak se již od minulosti matky a babičky staraly o chod domácnosti a měly tak prostor a příležitost organizovat rodinné sešlosti a pěstovat tradice a styky s příbuznými. Z tohoto důvodu jsou ženy nositelkami rodinných tradic. Ženy, babičky, předávají rodinná poselství prostřednictvím příběhů a ženy, matky, zase tradice pěstování společenského styku. Zde však zasáhly prudké společenské a ekonomické změny. Ve  dvacátých letech 19. století se zrodilo feministické hnutí, jehož zásluhou byly ženy z rodiny částečně uvolněny a dostaly možnost se realizovat mimo ni, ve světě nelítostné konkurence, stejně jako muž, jejich manžel. Valnou část času věnovaného péči o rodinu a vztahy v ní začínají ženy věnovat své profesi. A tak se začal rozpadat koncept „rodinného hnízda.“

 Vyprávění žen je zaměřeno spíše na barvitější popsání rodinných vztahů. Co mají však obě pohlaví v těchto příbězích společné, jsou neshody v sourozeneckých vztazích a jsou narušeny také vztahy mezi rodiči a dětmi (Graf 2).

     Důvodem jejich narušení může být nesvár v koalici rodičů, alkoholismus jednoho z nich, nerespektování časové posloupnosti, čili časové hierarchie, jak členové přicházejí do rodinného systému. Kritériem je pořadí, jak se jednotlivé děti narodily a z toho vyplývající pedagogický přístup rodičů, práva a povinnosti dětí. Přirozený „řád lásky“ v pojetí Berta Hellingera. Porušení řádu vede k nesváru mezi sourozenci, čímž se naruší jejich vztahy a snižuje se potřeba vzájemného setkávání. Mohou být tímto mechanismem narušeny také kontakty  mezi rodiči a dětmi. Přerušení kontaktu však neznamená vyřešení sporu. Ten následně přechází do vztahu s vlastními dětmi.

Tímto způsobem se přenáší v některých rodinách přes generace negativní jevy jako kupříkladu předčasná úmrtí, sebevraždy, potraty, křivdy, alkoholismus, konfliktní vztahy mezi příslušníky mužské či ženské linie rodu atd. Narušením vztahů mezi členy systému lze stěží dostát účelu rodinné tradice, kterým má být radost ze společného setkání pro všechny zúčastněné příslušníky širšího příbuzenství.

 Respondenti, kteří udávají vysokou míru koheze rodiny, především pozitivní hodnocení sourozeneckých vztahů jsou spíše z chudších poměrů. Pochází z vesnice, z vícečlenných rodin, často zemědělců nebo rodiče pracovali na statku. Respondenti jako děti, ale také jejich rodiče museli tvrdě pracovat. V těchto rodinách nebyly peníze na bohaté oslavy, ale přesto se příslušníci příbuzenstva setkávali. Tvrdé podmínky, v nichž žili, je nutily držet při sobě již jako malé děti. Jak řekl pan Bohumil: „Nejvíce spolu drželi za války, museli si pomáhat.“ Respondenti s nízkou rodinnou soudržností a vnímanými špatnými vztahy pocházejí spíše z města, z méně početných rodin. Bydleli v bytě, rodiče byli zaměstnanci továrny, českých drah, ve školství.       

                                                                                 

Zpět

 Na této stránce je uveden závěr mého průzkumného šetření co se týče rodinné soudržnosti a rodinných kontaktů. Zde je prostor pro  vyjádření Vašeho názoru a nebo  sdílení vlastní zkušenosti, která by zmíněný text více či méně ilustrovala.

Děkuji Kateřina N.

Vaše názory na informace uvedené zde, nebo Vaše vlastní zkušenosti.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Mgr. Kateřina Neubauerová, DiS.

sociální pedagog, terapeut,  

laktační poradkyně - zdravotník

 

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode