Terapie pevným objetím pomocí vizualizace - smíření s rodiči bez přítomnosti rodiče

25.01.2015 00:11

TPO usmíření s matkou a nebo s otcem může proběhnout v přítomnosti rodiče a nebo bez jeho přítonosti pod vizualizací, kdy Vám pevnou shránku, pocit bezpečí zajistí koterapeut a nebo Vám blízká osoba, před níž nemáte ostych se otevří.

Proces usmíření s rodičem Vám dá novou sílu. Zbavíte se tíhy emocí, které ve vztahu s matkou či s otcem nesete, s kterými žijete a které v některých situacích rády vyplouvají navenek a ovládají Vaše, chování. V procesu TPO jdete do bolesti ve vztahu se svým rodičem. Terapeut Vás vede do dětství, kde se  se svým rodičemkonfrontujete. Cestou narážíte na emoce, kterým se v životě vyhýbáte, a které Vás tíží, které často ovládají Vaše jednání, aniž by jste si to přáli. Cesta se vyplatí, protože během ní se zbavíte pocitů vztaku, bolesti. Mnohé z nich vyventilujete během procesu usmíření a zároveň se vymezíte. Najdenou je Váš život ten důležitý, vy jste tu pro svou budoucnost, pro své děti, již nemusíte nést bolest svých předků. Můžete stát čelem ke své současné rodině, ke své ženě, muži, ke svým dětem. Osud rodičů je jejich. Ne Váš. Můžete si konečně vymezit vůči rodičům, teď jim s láskou a úctou dokážete říci ,,to je můj život a já si ho zařídím po svém, děkuji za to co jsi mi dal, ale více nepotřebuji"

 Z mé vlastní zkušenosti usmíření  jsem po procesu s otcem pod vizulaizací cítila velkou úlevu, spadl ze mně obrovský kámen, po sméření s matkou jsem zas přestala cítit vztek vůči manželovi a dceři. To v čem mi připomonali některé chvíle s matkou, bylo náhle čisté, bez negativních emocí, které vedli ve společném rodinném životě ke konfliktům.  

Proces usmíření probíhá tak, že si lehnete na pohovku, koterapeut Vám vyvoří pevnou schránku, pocit jistoty a bezpečí, tím že Vás zalehne. Pro někoho může být toto překážkou, což je jednou z kontraindikací procesu v TPO.  

V procesu TPO Vás terapeut vede do klidu, pohodlí, k uvolnění. Musíte si rozhodnout, zda chcete do TPO jít. Pokud ano, upozorní Vás, jako terapeut, že kdyžpůjdeme do prvního kroku, nepřestaneme v půli. Znamenalo by to otevření a zároveň nezaléčení bolesti.

  1. Krok je  cestou do Vašeho dětství, kdy Vám s maminkou a nebo s tatínkem bylo nejvíce ouvej. Terapeut Vás ve vizualizaci vede k rodiči v letech, kdy Vám bylo 4, 6 , 8 či 10 let, kdy se najdete. Cestou se vyplavují emoce, které Vás tíží, které jste léta polykali a které Vá tíží. V prvním kroku řeknete rodiči, co Vám ve vztahu chybělo, co jste porřebovali, jak Vám bylo.  Rodič Vás musí ve vizualizaci vnímat.
  2. Krok je cestou do dětství Vašeho rodiče, kdy jdete jako dospělý muž, dospělá žena. Vidíte bolest svého rodiče. Bolest jeho dětství. Tento obraz je dorbé si uchovat pro pochopení a vymezení v pozdější interakci.
  3. Krok je již cesta dospělého za svým rodičem tady a teď. Kde nyní je. Doma, v práci, pokud již zemřel, můžete za ním jít do nebe a poděkovat mu za to, co Vám v životě dal. .

První krok je o zaléčení dítěte v nás, o emocích, vymezení se, druhý krok vede k rozumu, k pochopení. Zázrakem fenomenologie se tyto dva kroky pojí a náhle cítíte, víte, že Vám rodič dal opravdu to co mohl, víc nešlo. Byl to osud, ne jeho zlovůle, již se nemusíte k němu obracet, aby Vám dal, to co Vám v dětsví chybělo. Ve třetím kroku můžete za toto poděkovat. Můžete mu dát břemena, která nechcete nést, nepatří Vám, ale patří rodu. S úctou a láskou je odmítnete. Máte na to právo. Tato břemena odhalíme většinou v terapeutickém rozhvoru nad rodokmenem rodu. Sučástí poradenství jsou rodinné kostelace pomocí kamenů.

Není to proces vedoucí k odpuštění, je to proces vedoucí k přijetí osudu, který Vám byl dál. Přijetí podmínek života, ve kterých jste žili.

Zpět

 

 

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode