Šátek nebo kočárek

Někdy mám pocit, že se maminky začaly nebezpečně dělit na ty, které nosí miminko v šátku a na ty, které jej vozí v kočárku. Ale nezapomínejme, že i ty nosí své děti. Ne v šátku, ale v náručí, možná ne tak často, jako maminky, které nosí miminko v šátku. I když některé třeba i více, prostě musí.

Miminko pláče a pláče, pokud není v kontaktu tělo na tělo. Okolí vám radí, aby jste ho stále nenosila, dala ho do kočárku, do postýlky. Ale vy cítíte, že nemůže nechat miminko plakat o samotě. Posloucháte svůj instinkt jako maminky, které nosí v šátku, ale z nějakého důvodu nechcete používat dlouhý pruh látky, a zlobit se ještě s ním. A to je vaše volba, která nikterak nekrátí miminko ani vás.

Od té doby, co jsem začala chodit za maminkami také na laktační poradenství, jsem měla možnost poznat ty, které nešátkují. Jsou se svým dítětem v kontaktu, i když nepláče, mazlí se s ním, žvatlají na něj.  Když miminko pláče, prostě ho vezmou do náruče, nechají všeho jsou s ním. Také řeší, zda nosit často, zda mají miminko nechat vyplakat anebo ho vzít plačící do náruče. Jestli ho nerozmazlí, či zda ho nosí v náručí správně z hlediska fyziologie. Jen ten šátek schází.

Někdy pomůže kočárek a procházka. Miminko, usne a maminka má trochu času pro sebe, či pro domácnost. Pamatuji si, jak jsem  vozila děti po venku a těšila jsem se, až postavím kočárek na terasu a budu mít trochu času pro sebe. A nebo když, jsme jeli do Prahy autobusem s kočárem, to byl relax, když malá spala. A to se tenkrát razilo heslo, že šátkování je životní styl. Po vzoru konceptu kontinua, všechno anebo nic. Ale my žijeme v absolutně odlišných podmínkách moderní společnosti. Naše společnost je více statická, maminka je většinou s dítětem sama a musela by jej mít celé dny na těle. Kdežto v Africe se o nošení podělila mnohočetná rodina a její členové jsou stále v pohybu. U nás je šátkování doplňkem péče o miminko, kterou si zakomponujete do každodenního života dle svých potřeba a zvyklostí, ale také na základě svého životního stylu a zájmů. Jsou rodiče, co kočárek nepoužívají, ale většina jich kočárek a šátek střídá tak, jak je to praktické, a jak oba potřebují. Rodiče i miminko. Ne jednou se mi stalo, že jsem vřískající dceru nesla v šátku a v kočárku vezla nákup.

S miminkem už není člověk ani na chvilku sám. Je minimum chvil, kdy se nemusí přizpůsobovat, nemusí být ve střehu, co kdyby. Ve chvíli, kdy Anička spinkala, jsem si říkala, že si legálně odpočinu. Někdo může namítnout, že si mohu odpočinout, když budu mít malou v šátku. Ano, ale ne tak efektivně, jako když spokojeně spinká v kočárku či v postýlce.

Pokud jsou miminka hodně uplakaná, a maminka nedělá nic jiného, než-li je musí nosit, začne uvažovat o šátku.  Pokud se nedá miminko odložit, a jsou takoví novorozenci, zvláště ti, kteří byli po porodu na nějakou chvilku odděleni od maminky. Hlídají si svou jistotu, svůj maják, aby jim opět nezhasl.

V tuto chvíli je super šátek. Obrovská úleva pro oba. Maminka má konečně volné ruce, miminko spí a ona ho nemusí nést v náručí. Když by ho dala do kočárku, či do postýlky, okamžitě by se probudilo. V kontaktu tělo na tělo vnímá novorozenec a kojenec stále propojení s maminkou, což je jistota, kterou stále vnímá tělo na tělíčko, a to je jistota. Současně naplňováním potřeb kontaktu, rytmu a kontinuity zážitků před porodem a po porodu se stává miminko klidnější, méně uplakané. A mamince se také uleví. Tady funguje šátek jako terapeutická pomůcka. Podporuje vztah matka – dítě, poskytuje mamince úlevu, více klidu, pocit, že situaci zvládá a zvyšuje se rodičovské sebevědomí. Současně se miminko naplňováním potřeb nošením zklidní a zklidní se i tehdy, když se hodí do pohody maminka.

Ale co když nemáte jistotu, že úvaz zvládnete, ten vypadá na první pohled složitě. Miminko je živé, pláče, v šátku se zmítá. Říkáte si, ruka navíc by při vázání pomohla. Když je navázané, je volně, úvaz není příjemný. Navíc miminko pláče i v šátku, a to byla poslední naděje, že bude klid. A přitom, tolik nových informací, zkušeností, nezkušenosti, vyčerpání. A to se máte učit ještě složité úvazy?

Do šátkování jsem se zamilovala.  Léta jsem propagovala pouze šátky na nošení dětí, žádná nosítka, šátek je jak šaty od krejčího na míru, rovnoměrné tlaky na tělo miminka a rovnoměrné rozložení tíhy na záda maminky. Věřila jsem, že když je dobré vedení, podpora a edukace, maminka se vázat naučí. A naučila se spousta maminek, které by podle videa nenavázaly, ale časem jsem zjistila, že jsou i maminky, které na konzultaci samy navázaly miminko, a přesto po konzultaci daly přednost nosítkům. A tak jsem začala hledat kompromis v předešlých šátcích mezi složitým navazováním a nosítky . Ve chvíli, kdy je třeba miminko často nosit je to možná cesta k usnadnění situace pro všechny přítomné.

Děti se mají nosit, potřebují vnímat houpavé pohyby chůze, tělesný kontakt a kontinuální blízkost druhého člověka. Příroda malého človíčka neuzpůsobila setrvání ve hnízdě a čekání na potravu. Děti jsou společenské bytosti, které se ve společnosti učí. A už je jedno, zda v šátku, či v náručí anebo spokojeně sledují dění z kočárku zaparkovaného hned vedle vás. Důležité je, když si rodiče uvědomují, že potřebuje být nošeno, a v blízkosti rodičů, pak to zda v náručí, a nebo v šátku, už často nehraje roli.

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode